18.04.2021 | Zprávy
Je podlaha hlučná, či tichá? Otázka, na niž odpověď může být částečně subjektivního charakteru – každý vnímá hlučnost jinak. Co pro někoho znamená tichou pohodu, pro jiného může být hlučným rušivým elementem. A navíc: podlaha „standardně“ hlučná v místnosti, kde je položena, může přinášet akustické peklo pro souseda, hlavně v patře pod instalovanou krytinou. Přes určitou subjektivitu jde však o parametr, který je měřitelný, s pevně nastavenými limitními hodnotami.
Foto: Akustiku tvrdých podlahovin výrazně zhoršuje i pokládka na nerovný podklad
NEPRŮZVUČNOST
Akustické vlastnosti patří mezi ty parametry, které se obvykle při výběru podlahovin vyskytují až na druhé koleji. Neprávem. Ani u rodinného domu typu bungalov nejsou tyto parametry zanedbatelné. Nikdo si nepřeje, aby se hlučnost z jedné místnosti přenášela do ostatních částí domu. U bytových domů, kde spolu musí (pokud možno v dobrém) koexistovat mnoho rodin, navíc s odlišnými životními zvyklostmi a pravidly, jde o vlastnost, jež by měla patřit mezi nejdůležitější. Co všechno tuto vlastnost ovlivňuje? V zásadě lze konstatovat, že hlavními faktory jsou především samotný typ krytiny, způsob pokládky, případně použité doplňky a dodržení technologických postupů montáže. Pochopitelně zásadní význam má stavba samotná, respektive stavební izolace. Ale i u řádně odizolované stavební konstrukce může krytina způsobit problémy, které výrazným způsobem zhorší komfort užívání. Nebo sousedské vztahy, což může být ta horší varianta.
Akustika budov (v souvislosti s pro nás zásadními prvky staveb) je posuzována dle dvou základních parametrů – vzduchová a kročejová neprůzvučnost. Hodnoty obou veličin se udávají v decibelech [dB]. Zatímco u první veličiny jsou požadovány co nejvyšší hodnoty, u druhé je tomu naopak. Vzduchovou neprůzvučnost jako podlaháři ovlivníme jen naprosto minimálně, hlavním činitelem zůstává stavební izolace, použitá v konstrukci budovy. Avšak kročejovou neprůzvučnost již podlahy mohou ovlivnit velmi výrazným způsobem.
Hlučnost krytiny lze posuzovat ještě ze dvou pohledů. Prvním je hlučnost krytiny v místnosti, kde je instalována. Bývá také označována jako „emise krokového hluku“ neboli RWS (Radiated Walking Sound). Druhým pohledem je přenos hlučnosti do sousedních místností.
OVLIVŇUJÍCÍ FAKTORY
V následujících odstavcích budeme kalkulovat se skutečností, že všechny stavební izolace byly provedeny řádně, a akustika bude tedy řešena jen v režimu podlahových krytin.
Prvním faktorem zvukových vlastností krytin je samotná konstrukce podlahoviny – v základním rozlišení na tvrdé a měkké krytiny. Je zcela logické, že měkké krytiny již ze své podstaty nešíří zvukové vibrace ve stejné úrovni jako krytiny tvrdé. Zcela konkrétně: koberec bude vždy podstatně tišší krytinou než laminátová podlaha: jednak ohledně hlučnosti v místnosti instalace, jednak ohledně přenosu hluku do dalších místností. Neznamená to však, že by nešlo např. v bytových domech, kde bývá problematika zvukových přenosů nejčastěji řešena, laminátovou (nebo dřevěnou) podlahu použít. Jen je nezbytně nutné pro instalaci zvolit co nejlepší materiály (kvalitní protihluková podložka je základ) a dodržet technologické postupy instalace.
Foto: Samonivelační stěrka i vinylové dílce bez dilatační mezery u obvodové zdi
Foto: Sonda do jednotlivých vrstev podkladu
Foto: Totální destrukce samonivelační stěrky pod LVT krytinou
Foto: Výsledek - samonivelační stěrka aplikovaná bez dilatační mezery.
Mnohé ovlivní i způsob pokládky. U materiálů, kde lze alternovat plovoucí instalaci celoplošným přilepením (jako jsou třívrstvé dřevné podlahy), musíme mít jistotu kvalitního odizolování podkladu, je-li současně i stropem. Při pokládce plovoucím způsobem se přece jen přidává izolační vrstva v podobě protihlukové podložky. Při celoplošném lepení však dochází k přímému kontaktu krytiny s podkladem, a tedy k přímému přenosu vibrací, vznikajících při provozu, do podkladu/stropu. Nepanuje-li v tomto ohledu jistota, je tedy vhodnější variantou zvolit pokládku bez lepení, samozřejmě s protihlukovou podložkou co nejlepších parametrů. Všeobecně lze konstatovat, že pokládka podlahy celoplošným přilepením zlepší akustické vlastnosti v místě instalace, ale klade vyšší nároky na kvalitu izolace konstrukce budovy. Naopak tvrdá krytina, instalovaná plovoucím způsobem, je v místě instalace hlučnější, avšak protihluková podložka zvyšuje ochranu před pronikáním hlučnosti do okolních částí budovy.
Jak již bylo (několikrát) zmíněno, při instalaci krytiny plovoucím způsobem má velmi důležitou úlohu samotná protihluková podložka. Její název napovídá, co je jejím hlavním záměrem – snížení hlučnosti krytiny. A tuto funkci plní v obou možných směrech působící hlučnosti. Snižuje odraz zvuku zpět do místnosti, snižuje přenos hluku do konstrukce. Parametry podložek nejsou neměnné, respektive mění se vzhledem k životnosti podložky – nově instalovaná podložka bude mít hodnoty odlišné od podložky, užívané několik let. Na tento fakt by měl být brán zřetel hlavně v okamžiku výběru podložky, před instalací krytiny. Při srovnávání parametrů podložek by nemělo být nahlíženo jen na poměr cena/zvukový útlum, ale i na celkovou životnost krytiny. V praxi se lze setkat se situací, kdy se podlaha stala až nesnesitelně hlučnou pouhých pár let od instalace, přestože jako nově zhotovená žádný problém nevykazovala. Po demontáži takové krytiny se vždy objeví zřejmá příčina – vlivem dynamického zatížení podlahy se podložka opotřebovala, snížila se její celkové tloušťka, v mnoha případech se i doslova rozpadla.
PRACOVNÍ FAKTOR
Na rozdíl od předchozích faktorů, založených hlavně na volbě samotných materiálů či postupů, faktor samotné práce (pokládky) nedokáže ovlivnit prodejce či projektant/architekt, případně kupující. Zodpovědnost leží na realizátorovi díla. A realizace skrývá dvě hlavní úskalí, velmi často podceňovaná.
Prvním úskalí představuje rovinnost podkladu. Jsou-li instalovány ty nejlepší krytiny i s nejlepšími podložkami na křivý podklad, kromě výskytu jiných možných vad, s tím souvisejících, nelze očekávat výsledek, který by dle školního hodnocení obstál na jedničku. Fyzika je jen jedna, a neleží-li (tvrdý) dílec krytiny na rovném podkladu, nelze se tvářit překvapeně, pokud „klape“ při chůzi. Protihluková podložka skutečně neplní funkci vyrovnání podkladu, byť k tomuto účelu bývá někdy zneužívána. A nelze od ní tedy očekávat, že nahradí funkci nivelační stěrky. Neodpovídá-li odchylka rovinnosti podkladu požadavkům výrobce (či normy), musí být srovnána odpovídajícím způsobem k tomu určenými postupy.
Foto: Měření odchylky rovinnosti
Se srovnáním podkladů souvisí úskalí numero duo – provedení samotné nivelační stěrky. Většina dodavatelů nivelačních stěrek ve svých návodech uvádí nezbytnost užití dilatačních pásků podél horizontálních konstrukcí/zdí. Ty zabraňují přímému kontaktu stěrky a zdi. Z jakého důvodu musí být tato dilatační mezera provedena? Staří praktikové ihned odpovědí, že dilatační mezera snižuje riziko popraskání stěrky vlivem pnutí při jejím vysychání, obzvláště v případě lití silnějších vrstev stěrky. Je tomu skutečně tak. Zde vidíme hlavní důvod pro její existenci, minimálně z pohledu dodavatele stavební chemie (a podlaháře). Zanedbání dilatační mezery má však i druhotný efekt, který souvisí s tématem tohoto článku. Přímý kontakt stěrky s horizontální konstrukcí budovy vede k vytvoření mostu, který posléze přenáší vibrace z podlahy do ostatních napojených konstrukcí. Výsledkem se stane přenos hluku, snížení akustického komfortu stavby.
Dle normativních postupů musí být těžké stejně jako lehké plovoucí podlahy (v tomto smyslu jsou myšleny nikoliv nášlapné vrstvy=krytiny, ale podklady – viz „Co je co?“) od svislých konstrukcí v celé své tloušťce pružně odděleny. V případě, že je na tyto podklady následně aplikována srovnávací vrstva (nivelační stěrka), dilatační mezera musí být nezbytně zachována. V praxi toto pravidlo přináší problém u podkladů s nedbale vytvořenou dilatační mezerou. Hlavní problémová místa se obvykle vyskytují v rozích místností – realizátor potěru si ulehčí práci a dilatační vrstvu v rohu místnosti jednoduše ohne, aniž by bral ohled na její uchycení přímo u zdí a ohled na velikost vytvořené mezery (místo pravého úhlu vytvoří v rohu oblouk). Tím se problém přenáší na podlaháře, kteří musí vymyslet překrytí takto vzniklé mezery.
Foto: Samonivelační stěrka tl. 5mm bez dilatační mezery u obvodové zdi
Shrnutí: i když je v návodu dodavatele nivelační stěrky uvedeno, že použití dilatační pásky je nezbytné jen při lití stěrky od tloušťky např. 3 mm a výše, existuje-li dilatační mezera mezi podkladem a svislou konstrukcí, musí být tato mezera zachována i při aplikaci nivelační vrstvy, nehledě na její tloušťku.
Není-li tento postup dodržen, podlahář ani po zhotovení díla nemá vyhráno. Dokonce ani v okamžiku, kdy provedená stěrka nevykazuje žádné problémy (praskliny) a žádné očividné vady nevykazuje ani krytina a uživatel dílo převzal bez zjevných vad a nedodělků. Přenos zvukových vjemů může být tikající časovanou bombou, jež může explodovat klidně i několik měsíců po předání díla, navíc v čase, kdy začnou být obývány nejen zhotovené prostory, ale i prostory sousední – v případě velkých stavebních projektů (bytových domů) není délka tohoto časového úseku v řádech čtvrtletí žádným výjimečným případem. A protože souslednost odhalování možných příčin vady postupuje svrchu, první na ráně bývá právě odhalení akustického mostu = přelití dilatační mezery v podkladu srovnávací vrstvou. Pochopitelně ne vždy se toto stává hlavní příčinou překročení akustických limitů v objektu. Na druhou stranu výsledky prováděných měření ukazují, že přerušení dilatační mezery mezi podkladem a zdí nivelační stěrkou může zvýšit přenos hluku do sousedních místností až o 8 – 10 dB, v závislosti na typu podlahové krytiny, na způsobu její pokládky, ale i na dalších okolnostech, které ani přímo nemusí souviset s podlahou samotnou.
MAKE LOVE, NOT WAR
Přestože mohou být akustické vlastnosti podlahovin při návrhu interiéru podceňovány, je nutné pamatovat, že každá stavba znamená unikátní dílo s neopakovatelnými celkovými podmínkami. To, co fungovalo na deseti jiných stavbách, může být u stavby jedenácté příčinou vážného problému. Zvukový diskomfort v domácnosti dokáže rozpoutat i válku mezi sousedy a ostří válečného kopí se může vzápětí obrátit proti tomu, kdo tuto válku zažehl, byť nechtěně. Stejně jako i v jiných případech i zde platí, že kdo je připraven, není překvapen. Nenechme se proto překvapit a při návrhu i realizaci podlahových krytin nezakopávejme miny – jako u min skutečných hrozí, že na ně někdo šlápne, a výbuch je vždy hlučná záležitost s nepříjemnými důsledky.
Autor: Milan Mrkáček, soudní znalec z oboru podlahových krytin
CO JE CO?
- Vzduchová neprůzvučnost - Přenos zvukových vln vzduchem: např. mluvené slovo a hudba.
- Kročejová neprůzvučnost - Přenos zvuku konstrukcemi: např. kroky a pády předmětů.
CO JE CO?
- Těžká plovoucí podlaha - Na kročejové izolaci aplikovaná deska, např. anhydritový nebo cementový potěr.
- Lehká plovoucí podlaha - Na kročejové izolaci instalované desky, např. OSB nebo sádrovláknité desky.
LITERATURA
- ČSN 74 4505 Podlahy – Společná ustanovení
- ČSN 73 0532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních konstrukcí a výrobků – Požadavky
- ČSN EN ISO 10140-3 Akustika – Laboratorní měření zvukové izolace stavebních konstrukcí – Část 3: Měření kročejové neprůzvučnosti
- ČSN EN 16205+A1 Laboratorní měření kročejového hluku vyzařovaného z podlah