07.04.2022 | Praxe
Největším nepřítelem většiny typů podlahovin je vlhkost, zvláště vlhkost podkladní vrstvy. Právě nadměrná vlhkost podkladu se stává jednou z nejčastějších příčin vzniku vad podlahových krytin.
Zbytková vlhkost s vykřičníkem
Každá podlahová krytina musí být opatřena instrukcemi k pokládce, respektive výrobce/dodavatel musí ke každé prodané krytině pokyny k instalaci dodat. Tato podmínka je ošetřena zákony a velmi často se její naplnění kontroluje k tomu určenými institucemi.
Jeden z nejdůležitějších údajů, uvedených v každém návodu k pokládce, představují požadavky na maximální přípustnou zbytkovou vlhkost podkladu. Nemá-li zákazník (podlahář či kutil) z jakéhokoliv důvodu tyto základní informace k dispozici, existuje jejich druhý zdroj. Tím je soustava technických norem, známá jako ČSN. Při pochybnostech nebo nemožnosti zjištění požadavků výrobce v návodu se lze bezpečně opřít o údaje uvedené právě v normách.
Při srovnání údajů o přípustných vlhkostech podkladů, uváděných v návodech k pokládce s údaji uvedenými v normách, mohou vzniknout určité pochybnosti. Jaké a jak se v problematice orientovat?
Foto: Orientační měření zbytkové vlhkosti podkladu_cementový potěr_gravimetrické jednotky
Pochybnost první
První „problém“ vzniká používáním dvou odlišných způsobů měření zbytkové vlhkosti. Původní metoda – metoda gravimetrická (= váhová) – byla v reáliích ČSN doplněna metodou karbidovou (= CM). Zatímco u potěrů na bázi síranu vápenatého (anhydritu) se jejich výsledky shodují, u cementových potěrů tomu tak (bohužel) není. Vždy je tedy nutné znát používanou metodu. V tom bývá právě zakopán onen pověstný pes – není nijak neobvyklé, je-li požadovaná hodnota zbytkové vlhkosti podkladu uvedena v jednoduchém provedení, tzn. v číselné hodnotě se znakem procent (%) – uveďme pro ilustraci: maximální zbytková hodnota vlhkosti (cementového) podkladu ≤ 2 %.
Co si (bez bližší identifikace) vzít z této hodnoty? 2 % gravimetricky = 0,85 % CM, naopak: 2 % CM = 3,5 % gravimetricky. Tento příklad ukazuje, že výsledky použitých metod mají diametrálně odlišné hodnoty. Použitá (požadovaná) metoda měření by tedy měla být vždy v návodu uvedena. Komplikace, které může přinést nepřítomnost označení metodiky měření, není nutné rozvádět.
Příčinu vzniku daného „chaosu“ přinášejí reálie instalace podlahových krytin v různých zemích. Zatímco v České republice se dlouhá léta preferovala metoda gravimetrická, v západních evropských zemích se primárně používala metoda karbidová. Důvodem pro lpění na gravimetrické metodě byla její vysoká přesnost, důvod užívání CM metody vysvětluje rychlost získání výsledků.
Přestože i u nás, podle mého názoru, převládá užívání karbidové metody (minimálně v posledních deseti letech), váhová metoda zapustila hluboké kořeny. Návody zahraničních výrobců však velmi často vycházejí z praktických zkušeností země původu a považují užití CM metody za automatické, bez nutnosti zdůraznění akronymu CM. A samozřejmě může nastat i ztráta „CM“ v překladu do našeho mateřského jazyka.
Řešení: má-li technik před pokládkou jakékoliv pochybnosti o požadavku na vlhkost podkladu (tzn., v jakých jednotkách se v návodu uvádí hodnota požadované zbytkové vlhkosti podkladu), které nedokáže osvětlit návod či samotný dodavatel, jako jistota se jeví považovat jednotky za gravimetrické. Bohužel tato sázka na jistotu může výrazně zdržet pokládku čekáním na vyschnutí podkladu, či ji prodražit případným provedením uzavření vlhkosti.
Foto: Vlhkost podkladu není rizikovým faktorem jen pro krytinu, ale i pro nivelační stěrku
Pochybnost druhá
Rozdíly v požadavcích na zbytkové vlhkosti podkladů nevycházejí pouze z používaných odlišných metod. Diametrální rozdíl vyniká i v konkrétních požadovaných hodnotách – v požadavcích, uvedených v ČSN, v porovnání s požadavky zahraničních výrobců u některých podlahovin.
Zatímco u PVC (vinylů) ČSN připouští zbytkovou vlhkost cementového potěru bez podlahového topení o hodnotě 3,5 % gravimetricky, většina výrobců v návodech uvádí požadavek 2 % CM. Letmý pohled do převodní tabulky uvedené v normách nám prokáže, že dané hodnoty jsou ve vzácné shodě.
Jinak to ale vypadá u dřevěných, potažmo laminátových, podlah. České normy požadují maximální přípustnou zbytkovou vlhkost cementové potěru o hodnotě 2,5 % gravimetricky bez podlahového topení, 2 % gravimetricky s podlahovým topením. Převedeno na karbidové jednotky: 1,25 % CM bez podlahového topení, dokonce 0,85 % CM s podlahovým topením.
Převod „normových“ hodnot na karbidové pravděpodobně způsobí orosení čela nejednoho podlaháře, nejednoho stavitele. Čekání na vyschnutí potěru do požadovaných hodnot může být nepříjemným a rozhodně neplánovaným zdržením v harmonogramu prací většiny rekonstrukcí či novostaveb. Zvláště krutě působí tyto požadavky při srovnání s obvyklými požadavky zahraničních výrobců dřevěných/laminátových krytin – v jejich návodech bývá nejčastěji uveden požadavek 2 % CM u nevyhřívaných cementových potěrů, 1,8 % CM u potěrů vyhřívaných (mrknutí do převodní tabulky: 2 % CM = 3,5 % grav., 1,8 % CM = 3,2 % grav.).
Jednoduché srovnání ukazuje, že česká norma je v požadavcích na zbytkovou vlhkost potěru u dřevěných a laminátových podlahovin jedenapůlkrát přísnější, než jsou obvyklé požadavky (přesně: 1,4 x přísnější u nevyhřívaných potěrů, 1,6 x přísnější u vyhřívaných potěrů).
Foto: Sonda do pokladu_po odběru vzorku na CM metodu
Ohledně požadavků na podklad neexistuje jednotná Evropská norma (EN). Požadavky se řídí národními zvyklostmi, zkušenostmi. Naše národní norma se tedy řadí mezi nejpřísnější. Pozor: stran požadavků na zbytkovou vlhkost podkladů cementových potěrů pro pokládku dřevěných podlah je rozmanitost evropských předpisů velmi významná.
Jak ukazuje tabulka, uvedená v časopise DOMO 2/2022, ve Švýcarsku je možné instalovat dřevěné podlahy na podstatně vlhčí potěry bez podlahového topení než v sousední Spolkové republice Německo, jde-li však o podklad vyhřívaný, Německo prokáže větší benevolenci.
Logiku v rozdílných požadavcích nalézt nelze, fyzika nezná hranic. Rozdílné požadavky vznikly odlišnými zkušenostmi a jejich vyhodnocením.
Naštěstí alespoň u anhydritových potěrů je situace podstatně jednodušší. Předně hodnoty váhové a karbidové se vzájemně rovnají, není tudíž nutné využívat převodní tabulky. Ale hlavně ČSN zůstává v plné shodě s minimálně většinou zahraničních norem, když uvádí požadavek 0,5 % zbytkové vlhkosti u nevyhřívaných a 0,3 % u vyhřívaných potěrů, což platí pro různé typy podlahovin.
Pro každého realizátora instalace krytiny je hlavním zdrojem informací návod výrobce. Tedy, a to nelze v některých případech vyloučit, stanoví-li výrobce přísnější požadavky než ty uvedené v naší národní normě, platí požadavek výrobce. Tyto údaje nelze obejít. Ohnutí tohoto pravidla znamená zásadní porušení technologického postupu pokládky.
Požadavky výrobců (zvláště v oblasti zbytkové vlhkosti podkladů) by měly být první věcí, již bude realizátor díla zjišťovat a samozřejmě kontrolovat, dodržovat.
Foto: Vlhkost si cestu podkladu najde
Vlhkost – voděodolnost
Odolnost proti vlhkosti může být zásadním benefitem, majícím zásadní význam při volbě krytiny. Profesionál ví, že ochrana před vlhkostí z podkladu je hlavně jeho úkolem. V mezích možností realizátora díla je však pouze ochrana před vlhkostí z podkladu. Ale pojem „vlhkost“, respektive její negativní dopady na většinu krytin, zná i laická veřejnost. S tímto faktem operují marketingoví specialisté, tedy i letmý pohled na dnešní trh podlahových krytin odhalí výskyt voděodolných podlah, více či méně „útočících“ na emotivní složky postoje zákazníků. V příštím díle se zaměříme na oblast voděodolnosti ve sféře technických specifik a na vlastnosti samotných podlahovin.
Milan Mrkáček, soudní znalec z oboru podlahových krytin
Celý článek najdete v profi magazínu DOMO 2/2022, který vyšel 15.3.2022 a objednat si jej můžete ZDE nebo si napsat o ukázkový výtisk na j.patzakova@atemi.cz.