Dřevěné podlahy – změny vzhledu

10.08.2020 | Zprávy

Jedním z nejzákladnějších kritérií při výběru dřevěné podlahy, ale de facto při výběru všech krytin, je její vzhled. Zvláště u podlahovin dřevěných (respektive přírodních) je nutné již od začátku kalkulovat s postupnými změnami vzhledu v průběhu celého životního cyklu krytiny. Na rozsah a intenzitu těchto změn mají vliv vnější faktory, které jsou zcela individuální na každé zakázce.  

Foto: Dřevěné podlahy - dub matný lak

BARVA DŘEVIN

Samotná barva krytiny je asi hlavním faktorem při volbě krytiny. U dřevěných podlah je však nutné počítat s postupnou změnou barvy krytiny a to především vlivem působení slunečního záření, kdy nejúčinnějším vlivem z jeho spektra, je působení ultrafialového záření (UV). Tento přírodní jev dosahuje nejmarkantnějších změn barvy a jeho působení nelze zastavit ani povrchovou úpravou krytiny (laky, oleje), tedy jeho působení lze ve stejné míře očekávat u krytin s povrchovou úpravou z výroby, jako u krytin s povrchovou úpravou nanášenou dodatečně (po pokládce) – hovoříme-li o dřevu ve své přírodní barvě. U dřevin se změněnou přírodní barvou, např. pomocí pigmentových olejů, dochází také ke změnám barvy dřeviny. Ale v tomto případě bývá proces změny (rychlost a intenzita) ovlivněn právě samotnou úpravou dřeva, tedy i výsledná barva krytiny (změna barvy vlivem oxidace) je odlišná od dřeviny s přírodním odstínem – např. dub s povrchovou úpravou bílý olej lehce žloutne (dochází ke změně barvy samotné dřeviny, nikoliv oleje). Tmavé pigmenty nabízí větší ochranu dřeva před změnou barvy působením slunečního záření, výsledná změna je minimální.

Proces změny barvy dřeviny není tedy vadou, ale charakteristickou vlastností všech dřevin. Rychlost a intenzita procesu vždy závisí na konkrétních podmínkách daného interiéru, hlavně tedy na přístupu přirozeného světla. U ploch orientovaných na jižní stranu, s velkými prosklenými okny, bude změna podstatně výraznější a rychlejší než v místnostech orientovaných na stranu severní, či v místnostech s malými (či zatemnělými) okny. Z výše uvedeného vyplývá, že efekt proměny barvy je závislý též na ročním období – v letních měsících je sluneční záření nejintenzívnější, zatímco v zimním období bývá nebe často zatažené a samozřejmě i čas slunečního svitu je podstatně kratší.

Foto: Dřevěná podlaha - nově rozbalená prkna v porování se starším vzorkem

Barevnostní změny dřevin probíhají v celé délce jejich životního cyklu, ale lze říci, že k nejvýraznějším změnám barvy dochází přibližně v prvních dvou až třech letech od pokládky, opět v závislosti na intenzitě slunečního svitu. Po uplynutí dvou až tří let již dřevěná podlaha získává svůj vzhled, který, při zamhouření obou očí, již lze nazvat trvalým (změny barvy pokračují dále, ale jde již o změny naprosto minimálně zaznamenatelné).

Uvedené změny probíhají postupně, velmi pomalu. Osoba, trvale žijící na krytině, tak většinou změnu ani nepostřehne. Změna barvy krytiny tak bývá překvapením pro koncové uživatele hlavně v těchto případech:

• Odstranění (části) vybavení z krytiny – nejčastěji např. odstranění kusového koberce či přemístění nábytku. V těchto případech krytina na místě, kde byla dlouhodobě zakryta, má zcela odlišnou barvu od zbytku (nezakryté) plochy. Lze říci, že krytina v zakryté části si ponechala vzhled velmi blízký vzhledu nově instalované krytiny. Po prvotním úleku můžeme uživatele krytiny uklidnit potvrzením, že po odkrytí získá „původní“ barva vzhled stejný jako mají okolní plochy, a to opět působením slunečního záření. Rychlost tohoto „slití barev do jednolité plochy“ je opět odvislé od množství slunečního svitu působícího na krytinu. Rámcově se tak ve většině případů děje v řádech měsíců.

• Výměna dílce či části plochy – je-li, např. z důvodu poškození, měněn dílec v podlahové ploše (nebo třeba i část plochy) za dílec nový, je zcela logické, že nově vložený prvek bude mít zcela odlišnou barvu od zbytku plochy. A to i v případě, že se na výměnu použije dílec, který zbyl z originální pokládky. Stejně jako v prvém příkladu je nutné ponechat čas přírodě, která toto spolehlivě vyřeší.

• Změna barvy krytiny v porovnání s jinými vybavovacími předměty – při vybavování interiéru zákazníci ladí vzhled dalších vybavovacích zařízení s barvou krytiny. Pokud toto ladění probíhá v co nejbližších odstínech barev, zvláště při kombinaci odlišných typů materiálů (např. foliované dveře a zárubně), interiér nevykazující žádné odlišnosti po zhotovení, může již po pár letech vykazovat výrazné barevné kontrasty – např. konferenční stolek z lamina v dekoru ořechu tak bude podstatně tmavší než ořechová (dřevěná) podlaha, byť v prvopočátku byl mezi nimi barevný rozdíl takřka neznatelný. S touto skutečností však musí být koncový uživatel smířen již na začátku, nebo musí zvolit jiné materiály vybavovacích předmětů či krytiny (např. barevnostní změny u laminátových či vinylových podlah jsou, v porovnání se dřevem, naprosto minimální).

• Odlišná barva krytiny oproti vzorku – tento jev je asi nejnepříjemnější a to jak z pohledu koncového uživatele, tak z pohledu prodejce. Může přinést i vážný spor a to v lepším případě před instalací, v horším případě po instalaci krytiny. Ke změně barvy dřeva, zcela logicky, nedochází jen na samotné krytině, ale i na vzorcích, které mají podlahářská studia vystaveny na svých vzorkovnách. A tak, je-li vzorek staršího data výroby, barva instalované krytiny nemusí vůbec odpovídat zvolenému vzorku. Jde těmto sporům zabránit? Automaticky se naskýtá odpověď, že jediným řešením je mít stále aktuální (tedy nové) vzorky = řešení sice ideální, ale nežijeme v ideálním světě. Finanční (ale i logistické) náklady na neustálou obměnu vzorků (v některých vzorkovnách by tato obměna musela probíhat i dvakrát do roka) by byly enormní a v praxi je toto řešení neproveditelné. Jedinou možností tak zůstává dokonalé vysvětlení problematiky prodejcem koncovému uživateli, ideálně i s ukázkou fotografií vybraného dekoru v porovnání s fyzickým vzorkem. Na realitu barevných změn krytiny odkazují většinou výrobci i ve svých propagačních materiálech či přímo na vzorcích.

Foto: Dřevěné podlahy - ořech (přírodní olej) nově položený

Jde barevná změna krytiny zvrátit? Pochopitelně ano, ale nikoliv trvale. U olejovaných povrchů je vzhled krytiny ovlivněn současně i ztrátou oleje. Ke ztrátě dochází vlivem provozu po krytině, její údržbě (vytíráním) i přirozenou cestou (vysycháním). Podlahy, vlivem ubývání množství oleje, šednou a tím ztrácí svůj původní vzhled. Nové naolejování je opět rozjasní a obnoví vzhled krytiny do stavu podobného nově instalované krytině, olej „vytáhne“ kresbu a barvu dřeva. Tato změna je obvykle tak razantní, že zamaskuje i změny barvy dřeviny, ke kterým v průběhu užívání došlo. U lakovaných povrchů je nutné provést renovaci a to celoplošným přebroušením. Proces oxidace dřeviny lze označit za povrchový jev, kdy ke změně barvy dřeva dochází na povrchu, u podlahových krytin obvykle do tloušťky cca 1mm. Tuto vrstvu odstraní právě přebroušení a výsledkem je vzhled nové krytiny v podobě takřka původní. Provedenou renovací je však nastartován nový proces oxidace a koloběh změn barvy se spouští nanovo.

POVRCHOVÁ ÚPRAVA

Nemalý vliv na vzhled krytiny má i zvolená povrchová úprava. Před lety preferovanou lakovanou povrchovou úpravu v popularitě dohnaly oleje. Při volbě dřevěné podlahy, ať už u krytin s hotovou povrchovou úpravou z výroby či u krytin s povrchovou úpravou realizovanou po pokládce, lze vybírat z různých stupňů lesku, které mají vliv nejen na vzhled krytiny, ale i na následnou údržbu. Zcela všeobecně lze konstatovat, že na lesklých površích jsou drobné nečistoty (či dokonce drobná poškození) podstatně viditelnější než je tomu u povrchů matných. U dřevěných podlah se setkáváme s několika základními členěními lesku – od vysoce lesklých, přes lesklé (polomatné) a matné, až po ultramatné.

Foto: Dřevěné podlahy - dub ultramatný lak

Lesk (nebo odlesk) krytiny je optický vjem působící na pozorovatele při pohledu na krytinu. Samotné vnímání lesku může být dost individuální a současně může být ovlivněno dalšími vlivy – např. zdrojem osvětlení povrchu, úhlu dopadu světla na povrch, úhlu pozorování povrchu, čistotou povrchu (zaprášená krytina má jiný odlesk než krytina čistá), ale i vlastnostmi samotné krytiny (např. kartáčování povrchu krytiny výrazně ovlivňuje odlesk světla).

Lesk povrchu se měří leskoměrem, měřící hodnoty vyslaného světla, které se odrazí od povrchu. Pro různé povrchy se měření provádí pod různými úhly, kdy základním měřícím úhlem je 60o. U vysoce reflexních povrchů, u nichž měření vykazuje hodnoty přes 70 jednotek, se upřesňující měření provádí pod úhlem 20o, naopak u matných povrchů, jejichž naměřené hodnoty vykazují méně než 10 jednotek, by se mělo upřesňující měření provádět pod úhlem 85o. Hodnoty jsou udávány v jednotkách lesku v rozsahu 0-100 jednotek (u metalických povrchů však existuje stupnice až do 2000 jednotek).

V praxi nebývají obvykle hodnoty lesku uváděny, místo nich bývá značen jen slovní opis. Nejmatnější povrchy nosí značení „ultramat“. Relativně nově se lze s tímto označením setkat i u dřevěných dekorů s lakovanou povrchovou úpravou. Stupeň lesku se pohybuje okolo 8 jednotek. U obvyklejších (na trhu rozšířenějších) značení „mat“ se stupeň lesku pohybuje v hodnotách 10 jednotek. Tato hodnota je nejčastěji přítomná u povrchových úprav olejovaných, ale ani u lakovaných povrchů se již nejedná o žádnou výjimku. Zvláště u lakovaných povrchů dřevěných podlah se nejčastěji setkáme s udávanou hodnotou 30 jednotek, která bývá značena jako „polomat“. Dost specifické jsou dřevěné podlahy lakované s vysokým leskem, někdy také nazývané „ultralesk“. Hodnota stupně lesku může být až 80 jednotek.

Stupeň lesku povrchu krytiny se podílí velmi výrazně na jejím celkovém vzhledu. A požadavky uživatelů na tuto vlastnost prošly stejnou změnou jako je tomu i u ostatních vzhledových charakteristik. Tedy postupně nastal částečný odklon od polomatných povrchových úprav, které před pár lety tvořily základní stavební kámen prodeje dřevěných podlah, k matným povrchům, zvýrazňujícím krásu dřeva a jeho přírodní charakter. Výrobci na změnu preferencí reagují velmi pružně a svou nabídku rozšířili o ultramatné povrchy, kombinující vzhled krytiny neošetřeného dřeva s výhodami nanesené povrchové úpravy. Zvláště pro uživatele, kteří nechtějí či nemohou věnovat dřevěné podlaze všechny nutné údržbové kroky v případě olejovaných povrchů, jsou dodávány krytiny s ultramatným lakem.

Foto: Dřevěné podlahy - dub polomatný lak

POVRCHY

Nástup kartáčovaných a škrábaných povrchů přinesl další možnost při volbě vzhledu krytin. Jejich výhodou je optika zvýrazňující přirozený vzhled dřeva a částečně maskující drobná poškození krytiny a drobné nečistoty. Zjednodušeně řečeno, na kartáčované krytině nejsou tolik viditelné stopy např. prachu, jako je tomu u povrchů hladkých (zvláště u lakovaných).

Kartáčované povrchy jsou populární zvláště v kombinaci s olejovanými povrchovými úpravami, ale lze je nalézt i v kombinaci s lakovaným povrchem, hlavně pak u matných laků. Zatímco u povrchů s oleji není užití kartáčování zásadním problémem z hlediska obnovy povrchové úpravy (nanesení nového oleje nikterak nemění samotnou nášlapnou vrstvu), u lakových krytin nastává jedno „ale“ – co s následnou renovací. Při renovaci lakových podlah musí být povrch zbroušen a tím dochází k zarovnání povrchu, tedy zrušení efektu kartáče. Následná obnova je možná, ale zvyšuje finanční náklady renovace. Pravdou však zůstává, že v rámci dnešního konzumního způsobu života jen malá část dřevěných /vrstvených/ podlah bývá renovována – ve většině případů je uživateli krytin v čase konce životnosti laku volena kompletní obměna krytiny.

DALŠÍ VLIVY - ÚDRŽBA, POŠKOZENÍ            

Na vzhledu krytin se podepisují i další faktory, přímo nesouvisející se samotnou podlahou. Změn, a to změn nežádoucích, barvy krytiny je dosahováno i nesprávnou údržbou, nesprávnou volbou čistících přípravků a drobnými poškozeními povrchu.

Nadměrně nanášené množství vody, např. při vytírání, způsobuje tmavnutí dřeviny, obvykle nejzřetelněji pozorovatelné ve spojích lamel – začernalé spoje. Dlouhodoběji působící vlhkost, jako příklad bych uvedl přetékající květináč, ovlivní lokální změnu barvy, ztmavnutí dřeviny a to i v ploše, nikoliv jen ve spojích. Opravitelnost je závislá na stupni poškození.

Častou příčinou změny vzhledu krytiny je taktéž užívání nevhodných přípravků na údržbu. Postup údržby a volba přípravků by měla být vždy v souladu s doporučeními výrobce krytiny. Některé přípravky mohou vytvářet na povrchu krytiny tenký film, měnící její odlesk. Obvykle postačí odstranění této vrstvy, aby došlo k nápravě. Ale není neobvyklé ani zásadnější poškození vzhledu krytiny agresivními přípravky, které degradují povrchovou úpravu a působí změny barvy dřeva. Není-li možnost používání údržbových přípravků přímo na dřevěné podlahy, i když mě osobně nenapadá žádný relevantní důvod, měl by uživatel volit přípravky s neutrálním PH.

Foto: Dřevěná podlaha - matný lak mořený do bíla

ZÁVĚR

Dřevo, jako přírodní produkt, mění časem svůj vzhled. A tato charakteristická vlastnost by měla být vždy brána v potaz při výběru krytiny. Užíváním a dalšími vlivy dochází k jeho vzhledovým změnám a vzniku tzv. patiny. To je právě TO kouzlo, proč je tento typ krytin žádaný a oblíbený. A proč tomu tak bude i do budoucna.

BARVY A JEJICH ZMĚNY U NEJČASTĚJI UŽÍVANÝCH DŘEVIN

 Autor: Milan Mrkáček, soudní znalec z oboru podlahových krytin