19.03.2021 | Zprávy
…aneb nevážné zasnění nad podobou podlah v budoucnosti
Za jednoho ze zakladatelů literárního žánru sci-fi je považován francouzský spisovatel Jules Verne. Snad bouřlivý průmyslový rozvoj jeho doby přiměl tohoto snílka k vytvoření děl, v nichž se běžného užívání dočkala technika v té době nepředstavitelná. Namátkou videotelefon, vrtulník, skafandr.
Jules Verne vdechl život technickým divům, které byly pro autorovy vrstevníky jen těžko uvěřitelným výmyslem. Dnes je považujeme za samozřejmé, nebudící žádnou mimořádnou pozornost – čas dal tomuto snílkovi za pravdu. Co je na tom krásné? Jedno zasnění, které v okamžiku vzniku může znít úsměvně až bláznivě, může v budoucnu znamenat triviální samozřejmost, věc každodenní potřeby.
Dnes také žijeme ve, svým způsobem, bouřlivě se rozvíjející době. Jen růst továrních komínů nahrazuje rozmach elektroniky. Zkusme se na chvíli zasnít a v myšlenkách vyrazit na krátkou návštěvu novostavby rodinného domku v roce 2050 a 2150.
NÁHLED ZPĚT
Nahlédneme-li nejprve do naší minulosti, vidíme postupnou a dosti pomalou evoluci podlahovin, na jejímž počátku stály přírodní materiály. Ty byly stále důmyslněji zpracovávány a opracovávány. Technologický pokrok přinesl výrobní postupy, umožňující produkci podlahovin umělých, respektive stvořených od A do Z v prostředí tovární haly s důrazem na vzhled a funkční vlastnosti. Uvědomělost a zodpovědnost euroatlantického civilizačního prostoru k těmto dvěma charakteristikám přiřadila třetí – ekologičnost, což se týká přístupu výrobce, tedy výrobních procesů co nejvíce šetrných k životnímu prostředí, a rovněž postoje uživatele, jenž vyžaduje ekologičnosti provozu podlahoviny během celého jejího životního cyklu. Zelený trend zcela určitě získává čím dál větší význam. Vývoj, zaměřený tímto směrem, přinese nové typy podlahovin, vyráběných z nedeficitních surovin, s důrazem na ekologičnost výroby i na celoživotní vlastnosti krytiny. Následná recyklovatelnost či biologické odbourání nepotřebných podlah se stane samozřejmostí.
BLÍZKÁ BUDOUCNOST – 2050
Jistotou, táhnoucí se lidskými příbytky po celá staletí, jsou podlahy dřevěné. Ani v nejbližších desetiletích tomu nebude jinak. Dřevo jako klasika bude uživateli dále vyhledáváno a požadováno. Na těžbu dřeva budou uvalovány stále těžší legislativní nároky, což povede k nárůstu ceny této pradávné suroviny. Reakce výrobců půjde dvěma směry – zvýšení prodejních cen dřevěných podlah (i dalších výrobků ze dřeva) a hledání kompromisu v konstrukci krytiny, která by udržela cenovou hladinu v rozumných mezích. Výsledkem budou dřevěné podlahy, kde ušlechtilé dřevo bude podstatně tenčí, než je zvykem nyní. Konstrukce celodřevěných podlah podstatně zeštíhlí.
Ve sféře konstrukce výrobci nabídnou alternativu z materiálů, které nebudou trnem v oku ekologicky smýšlející populaci – dřevo bude čistě nášlapnou vrstvou krytiny, spodní (nosná) vrstva bude vyrobená z odlišných materiálů.
Zcela určitě se již nesetkáme s vinylovými krytinami v dnešní podobě. Jejich místo zastoupí dílce a role bez obsahu umělých látek. Do minulosti zmizíbudou i laminátové podlahy stávajících konstrukcí.
Jednu vlastnost budou mít nové krytiny společnou – nenáročnost pokládky. Již dnes je zřetelné, že nově vyvíjené produkty směřují k čím dál menšímu podílu řemeslné práce při pokládce. Povrchové úpravy z výroby a zámkové spoje zjednodušily a zrychlily instalační procesy. Tento trend se bude dále prohlubovat i s ohledem na zjednodušení úpravy podkladu a případného lepení krytin.
Stojím na kraji satelitního městečka před rodinným domkem, zářícím novotou. Vstupní dveře se zasouvají do boční stěny a pomalu vcházím dovnitř. Po dvou krocích přes čisticí zónu vstupuji na krytinu z přírodního kamene opracovaného do podoby bezespárových dlaždic, tvořících jednolitou plochu. Příjemné ticho při chůzi značí, že dlaždice byly kladeny na biopolyuretanovou podložku se samolepicí vrstvou na povrchu. Chodbou, jejíž povrch je osazen dílci v reálné podobě dřeva, procházím dále. Přestože věrnost vzhledu dřeva je až zarážející, jemný dotyk ruky prozrazuje, že dřevěný vzhled je jen imitací. Krytina je na omak měkká, poddajná. Její jádro bylo vyrobeno z moučky z geneticky upravené kukuřice, rychle rostoucí v širých lánech v okolí měst i obcí. Kukuřice se stala základní surovinou, v širokém měřítku nahrazující plasty. Dílce se zámkovými spoji z ní vyráběné se staly velmi žádanými i s ohledem na přijatelnou cenu. Jejich popularitu lze srovnat s popularitou LVT krytin z první čtvrtiny jednadvacátého století, čemuž napomohla i sklokeramická povrchová úprava, přinášející vysoký stupeň odolnosti a snadnou údržbu pro úklidového robota.
První kroky po obývacím pokoji prozrazují, že tato místnost je srdcem domu, jeho výkladní skříní. Tomu záměru odpovídá i použitá krytina – dřevěná podlaha. Přestože kartáčovaný povrch s 3D efektem působí dojmem masivu, skutečná tloušťka nášlapné vrstvy z klasického dubu obnáší jen desetiny milimetru. Pro ochranu této tenoučké dýhy je celý povrch ošetřen laserem tvrzeným olejem – možnost poškození dřeva běžným provozem zůstává takřka minimální. Jádro této dřevěné podlahy je vyrobené ze směsi drceného kameniva a rostlinných olejů.
Ložnice a dětský pokoj byly sladěny do odstínů pastelových barev: matně fialová v ložnici, blankytně modrá v kombinaci s červenou v dětském pokoji. Vzhled pletených vláken poukazuje na volbu nového materiálu – do sebe vpletená nanovlákna opatřená přírodním pigmentem. Poslední výkřik módy sbírající body právě v místnostech a prostorách, které vyžadují úpravu světlosti v závislosti na celkových světelných podmínkách. Jejich „vyzařovací“ schopnosti se mění dle intenzity slunečního (či umělého) svitu. Při denním světle nebo při zapnutém zdroji umělého světla jejich barevnost vyzařuje do okolí a tím pomáhá vylepšit světelné podmínky v místnosti. A naopak – za tmy dochází k jejich utlumení, aby nerušily uživatele nadměrným světelným tokem.
Posledním cílem prohlídky se stává místnost koupelny a toalety. Celistvá plocha obou místností je osazena obdobným materiálem jako již navštívená chodba. Oproti chodbě byla však použita krytina v rolové podobě, tedy obě místnosti jsou instalovány z jednoho kusu. Vzhled věrným způsobem imituje mramor, je však příjemně teplý na dotek. Sklokeramická povrchová úprava je doplněna ionty stříbra, které zaručují absolutní antibakteriálnost povrchu.
Po odchodu z domku se neubráním lehkému zhodnocení právě „prochozených“ podlah. Všechny plochy působí velmi svěže, lehce, příjemně na dotek. Použité materiály dodaly domu „šmrnc“, a přitom jejich vlastnosti vyzařují stálost a bezstarostnost z jejich údržby. Možná až přílišná dokonalost nedává poznat, že při jejich instalaci bylo zapotřebí lidské ruky.
Celý článek si můžete přečíst v novém vydání časopisu DOMO 2/2021, v online verzi ZDE. Pokud se Vám náš časopis líbí, můžete si jej objednat v tištěné verzi ZDE.
