23.09.2021 | Zprávy
Jeden, již notně vousatý, vtip zní: „Jaká jsou čtyři největší rizika pro socialistické hospodářství? Odpověď: Jsou to jaro, léto, podzim a zima.“ S určitou mírou nadsázky lze přenést anekdotu i do branže podlahových krytin. A oko klouzající po kalendáři prozradí, že je čas připomenout si nástrahy období předcházejícímu vládě paní Zimy.
PODZIMNÍ TEPLOTY
Období podzimu, vynecháme-li romantiku barevných proměn přírody, přináší mnohé faktory, které lze označit jako rizikové. Faktorem prvním jsou teplotní výkyvy obvyklé hlavně pro období přechodu léta v podzim – relativně vysoké teploty přes den, relativně nízké teploty po západu Slunce.
I na podzim mohou denní maxima teplot atakovat hodnoty 30 oC. A naopak teploty mohou klesnout i pod hranici 15 oC, která bývá všeobecně považována za spodní hranici požadovanou pro pokládku krytin a jejich správné „fungování“.
Mezi nejrizikovější podlahoviny z pohledu změn teplot lez bez pochyby zařadit podlahy vinylové. Teplota 30 oC, a v některých případech i o pár stupňů nižší, bývá hraniční pro pokládku vinylových krytin. Zvláště u novostaveb, které ještě nebývají osazeny stínící technikou – teplota za prosklenými plochami může být i o deset a více stupňů vyšší než je teplota venkovní. Jak se zachovají vinylové dílce instalované za těchto podmínek?
Termoplastické vlastnosti vinylových podlahovin jsou již všeobecně známé. Proto by pro profesionálního podlaháře nemělo být překvapením, že dílce instalované při příliš vysokých teplotách, tedy dílce zahřáté, jsou nejen měkčí (ohebnější), ale hlavně jejich rozměry budou podstatně větší než u dílců aklimatizovaných na standardní teplotu (= cca 20 oC). Rozměrová stálost dílců po vystavení teplu v hodnotě maximálně 0,25 % z rozměru dílce (jak zní limitní požadavek normy), byť většina výrobců deklaruje ve svých technických listech podstatně nižší hodnoty, je dostatečně vztyčeným varovným prstem. Ignorování těchto specifických vlastností vinylových krytin může vést ke vzniku nežádoucích spár po ochlazení krytiny při poklesu teplot. Krytina, jevící se krátce po instalaci jako perfektně vypadající dílo, se tak velmi rychle může stát noční můrou pro uživatele, následně i pro realizátora. A k této proměně může dojít už v rámci několika mála dní od pokládky.
Podzimní období bývá specifické i tím, že dokáže prozradit i pochybení stará několik týdnů – spáry se mohou projevit právě v okamžiku, kdy klimatické podmínky začnou doznávat výrazných změn. Podlaha instalovaná o prázdninách, a dosud nevykazující žádné nedostatky, může být podzimem vybarvena ve zcela odlišném pohledu. Ani celoplošné přilepení nejpevnějším lepidlem nedokáže zabránit projevům termoplastických vlastností vinylových krytin, jejichž pokládka v letním období proběhla za nevhodných podmínek – podzimní období se tak nestává příčinou problému, ale spíš odhalitelem hříchů léta.
Foto: Měření spár u vinylové podlahy
VLHKOST VZDUCHU
Druhým faktorem, ovlivňujícím (nejen) podlahové krytiny, je vlhkost vzduchu. Právě v období podzimu lze očekávat větší množství dešťových srážek a tím zvýšenou relativní vzdušnou vlhkost. Netřeba připomínat, že hodnoty ideální vzdušné vlhkosti se pohybují v mezích 40 až 60 %. A to nejen z pohledu materiálů, ale i pro člověka vhodného prostředí.
Krytiny náchylné na působení vlhkosti, jako jsou například dřevěné a laminátové podlahy, mohou být negativně ovlivněny nadměrnou vzdušnou vlhkostí nejen po pokládce, ale i v jejím průběhu, i před zahájením samotné pokládky. Zvláště aklimatizační proces může paradoxně přispět k problémům se samotnou pokládkou či podlahou – je-li krytina přechovávána v objektu, ve kterém se vyskytují příliš vysoké hodnoty relativní vzdušné vlhkosti. V praxi tak může ušlechtilý úmysl, tzn. dodržení aklimatizačního postupu, přinést nečekaný problém – prohnutí lamel v podélném směru, kdy podlahové dílce vytvoří prohnutí svým tvarem podobné banánu.
Jak k danému efektu dochází a jak se projevuje? Jsou-li balení s podlahou umístěny v prostorách s nadměrnou vzdušnou vlhkostí, a právě aklimatizační proces bývá z tohoto pohledu nejrizikovějším obdobím, konstrukce podlahy je vystavena těmto vlivům. Základním předpokladem pro správný proces aklimatizace krytiny je dodržení dvou podmínek: řádné klimatické podmínky v objektu skladování a samotný způsob přípravy krytiny na proces.
Ne vždy lze trvale zajistit udržení rovnovážných klimatických podmínek v objektu s plánovanou pokládkou. Ale neméně významným (a opomíjeným) faktorem, mající vliv na podlahovou krytinu, je samotné provedení aklimatizačního procesu, respektive způsob umístění krytiny v objektu pro aklimatizaci.
Velmi často lze na stavbách vidět balíky podlahových krytin vyčkávající na svou instalaci, tedy v procesu aklimatizace, vyskládané v podobě v jaké bývají transportovány. Tedy balíky vyskládané těsně vedle sebe a na sobě. Tento „paletový vzhled“ má své opodstatnění pro dlouhodobé skladování a následnou přepravu materiálu, ale jeho užití pro proces aklimatizace je, mírně řečeno, naprosto nevhodný. V této podobě dochází k ovlivnění (hlavně vzdušnou vlhkostí) lamel, které jsou po obvodu vytvořeného „kvádru“. Boční části balíků, tvořící strany kvádru, mohou přijímat vzdušnou vlhkost svou částí, která volně „dýchá“. Zatímco části balíků a balíky, které jsou uprostřed, mají naprosto minimální přísun vzduchu a působení vzdušné vlhkosti na lamely je tak naprosto minimální. Proces aklimatizace lamelových dílců je tím nerovnoměrný. Což vede k tvarovým deformacím lamel.
Po rozbalení takto nevhodně aklimatizované krytiny podlahář zjišťuje, že některé lamely vykazují prohnutí. Banánový efekt brání řádné instalaci, či jí minimálně velmi ztěžuje. Identifikátorem nesprávně provedené aklimatizace může být skutečnost, že prohnutí vykazují jen dílce některé a to jedním směrem, zatímco dílce (které byly uprostřed) nevykazují žádné prohnutí a některé dílce vykazují prohnutí směrem opačným – zjednodušeně řečeno: některé dílce tvoří oblouk u strany s perem, některé dílce u strany s drážkou, některé dílce jsou bez prohnutí. Podlahář již při samotné pokládce nemusí ani tušit, jak byly jednotlivé lamely umístěny při aklimatizaci (protože přenesením balíků k přesnému místu pokládky dochází k „rozbití“ tvaru, ve kterém byly balíky ponechány) a problém zjistí až při instalaci (nebo krátce po ní).
Jak by tedy měly být balíky aklimatizovány? Vynecháme-li základní předpoklad ideálních vzdušných podmínek, platí pravidlo, že balíky by měly být pro aklimatizační proces vyskládány do kříže, s ponecháním dostatečného prostoru mezi jednotlivými balíky. Tento způsob přináší rovnoměrné působení vzdušné vlhkosti na všechny lamely po celém jejich povrchu.
Výše uvedené skutečnosti jsou pochopitelně platné v průběhu všech ročních období. Ale charakter počasí v podzimním období zvyšuje nároky na procesy kontroly a celkového plánování pokládky.
Foto: Výškový přesah na laminátové podlaze - místo krásně označené uživatelem
VNĚJŠÍ VLIVY
Podlahy, a to všechny typy, mají jednu zásadní nevýhodu: bývají jedním z prvních ukazatelů „nepravostí“ dějících se v objektu, kde jsou instalovány. A tedy i předmětem prvních reklamací. Nelze tak pominout, že na výsledný vzhled a stav podlahovin má vliv nejen samotná pokládka a dodržení všech technologických kroků pokládky, ale i dodržování podmínek pro jejich provoz dalšími řemesly, které přichází již na zhotovenou krytinu a v neposlední řadě i samotný uživatel krytiny (objektu). Povinností prodejce (dodavatele) krytiny je poskytnout osobě odpovědné za převzetí díla dokumentaci, která jej poučí o provozních a údržbových podmínkách vhodných pro daný typ krytiny. A, bohužel, žijeme v době, kdy je nezbytné mít o předání těchto návodů dostatečný důkaz – podpis přebírajícího.
Zvláště u novostaveb vzniká riziko, že po pokládce krytiny dojde k uzavření objektu a tím nekontrolovanému klimatu uvnitř - bez dostatečného větrání, zastínění oken nebo dokonce vyhřívání prostor. Vznik spár vlivem příliš nízkých teplot hrozí i u krytin, které byly instalovány přesně dle požadavků výrobce. Tedy samotný výskyt spár není sám o sobě důkazem viny realizační firmy. Jen řádně předané dílo včetně potřebné dokumentace zajistí klid v duši zhotovitele.
Jedním z faktorů, které již bývají mimo kompetence podlahářských firem, jsou i provozní podmínky systémů podlahových topení. Zcela určitě musí být uživatelé (= provozovatelé krytin) poučeni o požadavcích jednotlivých krytin na systémech podlahových topení. Ale za jejich dodržení již nemohou nést odpovědnost. A právě podzim bývá obdobím, kdy dochází ke spouštění topných systémů. Přestože by měl každý (!!!) podlahář před samotnou instalací krytiny požadovat (a obdržet) od zákazníka protokol o provedené topné zkoušce (náběhovém diagramu), uvedení topného systému v provoz je vždy určitým zátěžovým testem pro každou krytinu.
Podlahářské práce patří mezi odborné lidské činnosti – profese. Dodržování postupů či požadavků výrobců krytin, ale i stavební chemie a podlahových doplňků by mělo být samozřejmostí pro každého profesionála. K těmto dovednostem je ale nezbytné připojit i určitou nezbytnou byrokratickou zátěž. Jsou-li tyto dvě podmínky splněny, podzim může být jen jednou z fází roku a nikoliv zdrojem problémů.
TERMOPLASTICKÉ VLASTNOSTI
Zvýšení tvárnosti (plastičnosti) materiálu po jeho zahřátí – až do stavu možné kapalnosti, zvýšení pevnosti materiálu po jeho ochlazení. Změny tvárnosti materiálu mohou nastávat opakovaně.
AKLIMATIZACE
Proces dosažení srovnání teplotních a vlhkostních vlastností podlahové krytiny se stavem panujícím v objektu. Obvyklá délka procesu 48 – 72 hodin.
Milan Mrkáček, soudní znalec z oboru podlahových krytin
Celý článek najdete v profi magazínu DOMO č. 5/2021, který si můžete objednat ZDE.
