25.02.2022 | Zprávy
Rozšiřování nabídky podlahových krytin přináší nové a nové pojmy, názvy či termíny. V některých případech tyto novinky vznášejí tak trochu zmatek do myslí lidí – a to nejen koncových zákazníků, jejichž pozice je však při porovnání s profesionály ještě těžší. Při interakci mezi jednotlivými stranami zakázky mohou díky záměně pojmů vznikat komplikace.
Foto: Zámkové LVT_pohled na konstrukci
Podlaha plovoucí
Nejasnosti v užívání jednotlivých pojmů nejsou úplnou novotou. Bez přehánění lze konstatovat, že k nejasnostem docházelo vždy. Hlavním faktorem byla „zažitost“ pojmů v různých oborech a s tím spojená komunikace zástupců jednotlivých oborů mezi sebou nebo se zákazníkem.
Nejčastěji vznikalo a vzniká nedorozumění u základního termínu – plovoucí podlaha. Toto dvojsloví může v rámci různých fází stavby, a tedy mezioborové komunikace, nabývat diametrálně odlišných významů. Stavařská otázka typu: „Jaká plovoucí podlaha bude realizována?“ tak může vyvolat odpověď koncového zákazníka (nebo podlaháře) ve stylu: „Žádná, budeme lepit vinyl.“. Konverzace nemající vítěze ani poraženého, bez dalšího vysvětlování a upřesňování nemající jasný závěr. Zatímco koncový uživatel vnímá otázku primárně jako dotaz na typ podlahové krytiny, stavař cílí na získání informace o typu podkladní vrstvy. A oba mají ve své podstatě pravdu, i když každý svou.
Porevoluční devadesátá léta přinesla na tuzemský trh nové produkty, do té doby u nás takřka neznámé. Jednou z novinek byly i podlahy laminátové, které vnesly průvan do zvyklostí vybavenosti domácností. Standardní krytiny - PVC, koberce, dlažby či dřevěné podlahy (nejčastěji masivní vlysy) získaly konkurenci, která si velmi rychle zajistila vysokou oblibu u zákazníků. Nový typ krytiny přinesl i nový způsob pokládky – dílce instalované bez lepení k podkladu. Tento technologický postup instalace byl široce propagován dodavateli a to i vnesením přídavného jména „plovoucí“ do označení typu krytiny = laminátová plovoucí podlaha. Popularita nového typu krytin tak vnesla do všeobecných vědomostí nový termín. A právě tato popularita byla příčinou, že výrazové spojení „plovoucí podlaha“ se v myslích široké veřejnosti ukotvilo jako synonymum právě pro laminátové krytiny, bez ohledu na skutečnost, že plovoucím způsobem lze instalovat i další (odlišné) typy podlahovin. A lze přijmout za fakt, že tomu tak (bohužel) zůstalo i do dnešních dnů.
Foto: LVT_dekorová nabídka dnešních krytin téměr nezná omezení
PVC versus lino
Obdobnou genezí, avšak podstatně dříve, si prošlo i PVC, v našich končinách nesprávně označované jako linoleum, zkráceně lino.
Původní linoleum, tedy čistě přírodní produkt, není výdobytkem posledních desetiletí – jak by se snad mohlo zdát. Historie linolea sahá až do druhé poloviny devatenáctého století, kdy v roce 1863 britský obchodník a vynálezce Frederick Walton uplatnil patentovou ochranu na směs přírodních produktů použitelnou jako podlahová krytina, kterou o rok později nazval linoleum (název linoleum byl však ponechán bez právní ochrany, což vedlo k užívání tohoto novotvaru i dalšími výrobci). Jím založená továrna Léta Páně 1869 zahájila dodávky nové krytiny do Evropy a Spojených států amerických a to s velkým úspěchem. S linoleem se tak mohli setkat již naši prapředci. Zlomový moment pro další instalace podlahovin z linolea přinesl únor 1948, kdy republika budovaná s výhledem na lepší zítřky postrádala valuty potřebné pro dovoz komodity z kapitalistického zahraničí. Vláda dělníků a rolníků tedy požadovala náhradu krytiny z domácích zdrojů, ze surovin nezatěžujících importních kapacity. Alternativou k původně čistě přírodní krytině se stala krytina vyráběná z plastů. Nová krytina nahradila nedostatkové zahraniční linoleum a to nejen funkčně, ale i názvem. Přestože „nové“ linoleum bylo vyráběno ze syntetických zdrojů, oproti „starému“ vyráběnému z přírodních zdrojů, název zůstal shodný a dostal se do povědomí široké veřejnosti nejen v původní podobě, ale i ve zkrácené formě „lino“.
Po pádu starých pořádků se výraz linoleum vrátil svému původnímu významu a odbornou (podlahářskou) veřejností je již používán ve formě, v jaké byl původně zamýšlen a pro synteticky vyráběné obdoby se ustálil název PVC. U široké veřejnosti tato změna plně neproběhla a i dnes dochází k záměně těchto pojmů.
Foto: SPC_struktura povrchu_1_detail
Není vinyl jako vinyl. Nebo je?
Že PVC není linoleum je jasné. Ale je PVC vinyl? Nebo naopak, je vinyl PVC? Rozvoj technologií výrobců PVC krytin přinesl i do tohoto segmentu dekory na světelné roky vzdálené od podoby dekorů, které jsme znali z kočárkáren panelových domů. Rolové podlahoviny tak zaznamenaly nebývalý rozmach, který současně pomohl ukotvit zkratku PVC v povědomí zákazníků a přestože stále velká část populace vkládá rovnítko mezi PVC a lino(leum), použití termínu PVC v souvislosti s podlahami nevnáší ani náznak otazníků do očí žádného koncového uživatele. I laik si ihned vybaví podlahu v rolovém provedení.
Doba vinylová, jak by se s nadsázkou daly označit minulé roky, byla nastartována nejen užitnými, estetickými či jinými vlastnostmi dílcových formátů vinylových podlahovin, ale také skvěle odvedenou prací marketingových specialistů. Ti si uvědomili, že nestačí jen přijít se zajímavým produktem, ale je nutné ho i odlišit od produktů stávajících. Proto se (snad) žádný výrobce nepokusil prezentovat heterogenní dílcové formáty např. ve stylu „PVC v dílcích“, ale obchodní označení bylo zaměněno na podoby jednoznačně upozorňující, že se jedná o nový, ale úplně nový produkt – např. jednoduše „vinyl“ nebo „vinylová podlaha“. A protože život miluje zkratky, i u vinylových dílců se jedna využívá: LVT. Ale pravdou je, že v zemi praotce Čecha se tato tři písmena zcela nevžila a lze je zaznamenat při užívání hlavně v zahraničí. Možným důvodem je i to, že akronym LVT pochází z anglických slov Luxury Vinyl Tiles = luxusní vinylové dílce (akronym v češtině by tedy zněl LVD, ale to naštěstí nikoho používat nenapadloJ).
Naopak na úspěch LVT zareagovali dodavatelé PVC a nebylo a není tak ničím neobvyklým natrefit na označení „vinylová podlaha v rolích“ nebo podobné obměny. Nejde v žádném případě o klamání zákazníka, protože jak PVC tak LVT jsou krytinou sestávající z PolyVinylChloridu. Právě prostřední slovo dálo název populárním krytinám. A uznejme, že ze tří slov triviálního názvu tohoto plastu, bylo zvoleno to nejlepší – přece jen označení „poly podlahy“ (v překladu možná „hojné podlahy“ nebo „četné podlahy“) by nevzbuzovalo příliš emocí. „Chloridové podlahy“ by určitě mnoho emocí vzbudily, ale lze úspěšně polemizovat, zda by šlo o emoce, které si výrobci u svých produktů představují.
Foto: 1_srovnání LVT konstrukce
Foto: 1_srovnání SPC konstrukce
Nová doba, pevná doba
Před krátkým časem jako hurikán vlétly na podlahové trhy krytiny s novým označením – RIGID. Slovo, které už každý určitě minimálně slyšel. Co se pod ním skrývá, pomůže dešifrovat jeho překlad: rigid = tuhý/neohebný/pevný. Pojmenování tohoto typu krytin bylo odvozeno od konstrukčního popisu krytiny „rigid core flooring“ = podlaha s pevným jádrem. Mezi podlahami s označením rigid převládají na trhu krytiny, u kterých se lze setkat s akronymem SPC. Ten značí, že hlavní složkou použitou pro výrobu je drcené kamenivo (stone) – právě užití kameniva /vápence/ jako hlavní složky přineslo i další pojmenování těchto kolekcí jako „minerální krytiny“.
Výše uvedené značí, že u plně neinformovaných osob lze očekávat opět babylonské zmatení, kdy při rozhovoru dvou osob může dojít k paradoxu – jedna osoba může hovořit o rigidu, druhá o SPC. Přestože obě osoby popisují jeden typ krytiny.
Nově se vyskytnuvší/používané názvosloví by mohlo evokovat, že se jedná o úplně nový druh podlahové krytiny. Není tomu tak. Rigidy jsou „jen“ evolučním krokem ve vývoji vinylových podlahovin a jako takové se řídí existující normou (ČSN) EN ISO 10582. Název „rigid“ (nebo SPC, WPC, minerální podlaha, atd.) je marketingovým odlišením od „klasických“ vinylových krytin.
Vývoj, v žádné oblasti lidské činnosti, nepřešlapuje na jednom místě. Proto i u rigidních podlah (nebo rigidů?) výrobci neustále hledají dokonalejší složky pro výrobu, dokonalejší výrobní postupy. Tyto inovace se následně projevují i v úpravách značení podlah. Obvykle přidáním předpony či celého slova k názvu rigid.
Nové pojmy a výrazy budou i nadále přibývat. Prodejci podlahových krytin tak musí při komunikaci se zákazníky o vybíraném typu krytiny nejprve definovat, co je tímto pojmem jakou stranou myšleno. A pochopitelně musí mít sami povědomí o rozdílech používaných termínů. Nezbývá tedy jiná možnost, než si stále doplňovat své znalosti, ostatně jako v jakémkoliv oboru.
Milan Mrkáček, soudní znalec z oboru podlahových krytin
Celý článek najdete v lednovém vydání magazínu DOMO 1/2022. Více informací ZDE. Objednat si jej můžete ZDE.
