22.12.2022 | Zprávy
V předchozím čísle časopisu DOMO jsme se věnovali vlastnostem rigidních podlahovin v kombinaci se systémy podlahového topení a požadavkům na kvalitu podkladu v rámci rovinnosti. Dnešní pokračování se zaměří na další vlastnosti SPC podlah, které jsou nejčastěji prezentovány, a jejich vysvětlení v kontextu praxe.
Foto: SPC krytina bez jakýchkoliv problémů
Odolnost
V rámci odolnosti vůči běžnému, obvyklému poškození se SPC krytiny řadí mezi nejodolnější typy podlahovin. Ale, jako nic na tomto světě, nejsou nezničitelné. Běžným provozem, chůzí či užíváním, je poškození profesionálně nainstalované podlahy takřka vyloučené. Vážným ohrožením pro povrch krytin jsou však ostré předměty ve spojení s jejich horizontálním pohybem po povrchu podlahoviny – např. kamínky našlápnuté na podrážce bot, ostré hrany vybavovacích předmětů (obvykle nejčastěji nohy židlí a stolů), a podobné záležitosti, mající reálnou perspektivu poškrábat povrch.
Pro rigidní podlahoviny tak platí naprosto stejná pravidla prevence, jako pro ostatní typy krytin. Nohy vybavovacích předmětů, zejména těch, se kterými je manipulováno, by měly být opatřeny vhodnými podložkami a před vstupem z venku by měla být aplikována čistící zóna zbavující podrážky bot kamínků. Tyto dvě základní podmínky jsou primárním předpokladem pro zachování vzhledu krytiny bez rýh a drobných škrábanců.
Mezi další, a neméně důležité, aspekty zachování vzhledu krytiny se řadí řádná údržba – používání vhodných údržbových přípravků, včasné odstraňování nanesených nečistot (zejména drobným kamínků, písku) a to vhodnou metodou (např. vysáváním) a eliminace používání brusných čistících přípravků a prostředků pro odstranění odolných nečistot.
Voděodolnost
Asi nejrozporuplnější deklarovaná vlastnost. Rozpory či pochybnosti však nevznikají ani tak v samotných voděodolných vlastnostech krytiny, ale spíše v možném (ne)pochopení deklarované vlastnosti.
Pro objasnění je nezbytné podívat se na samotný pojem „voděodolnost“ – viz. rámeček č.1. Předně je nutné vzít v potaz, že udávaná a propagovaná vlastnost, respektive informace, je cílena na koncové uživatele. Tedy nelze brát tuto vlastnost jako jakési „univerzum“, otevírající možnosti využití i ve smyslu pokládky.
V čem je tedy pověstný háček zcela konkrétně? Deklarovaná vlastnost voděodolnosti je zamýšlena jako informace pro koncové uživatele ve smyslu údržby krytiny a odolnosti krytiny vůči poškození častými nešvary, které mají vliv na jiné typy podlahovin a nenadálými událostmi, které mají potenciál poškodit podlahové krytiny. Pro upřesnění lze nastínit nejčastější okolnosti působení vlhkosti na krytinu z pohledu koncového uživatele: sníh odtávající z odstavených bot v zimním období, přelitý květináč, vlhkost z odkapávajícího nádobí v kuchyni, rozlité nápoje, apod. U nasákavých krytin (dřevěné či laminátové podlahy) mohou být tyto „drobné“ nehody patřící k životu každé domácnosti důvodem vzniku tvarových změn dílců (nabobtnání), u rigidů však žádné riziko nehrozí. Samozřejmě za předpokladu, že vlhkost nedostane příležitost působit na krytinu dlouhodobě. Co si lze představit pod termínem dlouhodobě – z uvedených příkladů např. květináč, pod kterým se drží voda bez možnosti utření či aspoň samovolného odpaření. Tedy i pro koncové uživatele platí určité limity. Nutné dodat: podlahovina bez jakýchkoliv limitů neexistuje. A nejen podlahovina, určité limity mají všechny produkty.
Shrnutí: výskyty poškození vlhkostí známé od jiných typů krytin – bobtnání a s tím spojené „stříšky“, začernání dekoru, praskliny, delaminace, apod. neohrožují rigidní podlahy, nejsou-li dlouhodobého charakteru. Rigidní podlahoviny je tak, obvykle, možné instalovat i v prostorách, které nejsou pro jiné typy doporučovány – kuchyně, koupelny.
Voděodolnost z pohledu realizátora díla
Z výše uvedených řádků vyplývá, že deklarovaná vlastnost odolnosti vůči vlhkosti je informací, určenou pro uživatele, nikoliv pro realizátory instalace. Proč je toto rozlišení důležité? Zjednodušeně řečeno deklarovaná vlastnost by v žádném případě neměla ovlivnit podlaháře, který krytinu instaluje, ani prodejce krytiny, hledajícího vhodné řešení/výběr krytiny na podklad, jenž nedostal příležitost řádně vyschnout.
Každý výrobce podlahové krytiny dodává, spolu s výrobkem, technologický postup instalace, chceme-li návod k pokládce. A ten vždy musí (nebo by měl) obsahovat i informace o požadavcích na podklad, zejména zbytkovou vlhkost podkladu. A skutečně rigidní podlahoviny mají tuto zásadní informaci v návodech uvedenou.
Vlhký podklad představuje i pro rigidní krytiny nebezpečí, které může vést až k nevratnému poškození krytiny. Pro profesionální firmy z toho plynou dvě zásady:
- SPC krytiny nejsou řešením nadměrné vlhkosti podkladu – tedy nelze realizovat instalaci v případech typu: „…ten podklad je ještě vlhký a nelze čekat na jeho vyschnutí, aby mohla být instalována vybraná krytina (dřevo, laminát, vinyl,…)… tak tam dáme SPC!“
- I před pokládkou SPC krytiny je nezbytné provádět kontrolní měření vlhkosti podkladu
Výše uvedené může otevírat otázku, co se stane s SPC, je-li instalováno na vlhký podklad. Přestože jednou z hlavních složek SPC krytin je kamenivo, zvyšující tvarovou stabilitu konstrukce, nejedná se o krytinu „mrtvou“ – bez tvarových změn. Skutečností ovšem je, že SPC krytiny v praxi reagují odlišně od typických reakcí nasákavých krytin. Ty, jsou-li instalovány na vlhký podklad, reagují zejména zvětšením svých formátů – roztažením. Prvotním náznakem vlhkosti podkladu tak obvykle bývá nepřítomnost dilatační mezery mezi krytinou a zdí, či její výrazné zmenšení, za předpokladu, že byla řádně provedena. Opření krytiny o zeď, nebo jiné pevné předměty, se projevuje celkovým prohnutím krytiny nebo jednotlivých dílců. A zejména v případě dřeva prohnutí (vyboulení) může vykazovat až extrémních hodnot.
U SPC krytin, dle poznatků získaných dosavadní praxí, nedochází k extrémnímu roztažení dílců, které by se projevilo eliminací dilatační mezery. Takže prvotní kontrola dilatačních mezer po demontáži obvodových lišt nemusí příčinu naznačit. Ale: dílce mohou reagovat samostatně = tvarovou deformací/prohnutím jednotlivých dílců. To se následně projevuje několika možnými způsoby a, velmi často, kombinací těchto způsobů:
- Celkovým vzedmutím podlahové plochy – u dílců s pevnými zámkovými spoji může nadměrná vlhkost z podkladu způsobit nadzvednutí části plochy, nejčastěji přibližně uprostřed podlahové plochy. Krytina tak při chůzi (zatížení) vykazuje zřetelný pokles/průhyb
- Výškové přesahy dílců – zejména na krátkých stranách spojů se tvoří, často nerovnoměrné (na krajích odlišné od středu dílců), výškové přesahy. Často lze pozorovat, že dílce se po zatížení srovnají do roviny, avšak po odstranění zátěže se přesah opět projeví
- Zvukové projevy při chůzi po krytině – tvarové deformace dílců vedou velmi často ke zvukovým projevům krytiny (lupání). Tyto zvukové jevy se vyskytují zejména na krátkých stranách spojů a k jejich výskytu nebývá zapotřebí velkého zatížení – i zatlačení rukou na dílec vede k lupavému zvuku (cvaknutí)
Zejména zvukové projevy jsou velmi rušivým elementem podlahové krytiny. Jejich zdrojem bývá tření vznikající mezi dílci v prostoru zámkového spoje při vertikálním pohybu dílců – tvarová deformace lamel vede jen k částečnému uzamčení spoje. Následné zatížení dílce, i menšího charakteru, se projeví lokálním „překonáním“ zámku deformovanou (nepřesnou) lamelou.
Tvarové změny (prohnutí) SPC dílců nemusí být (a není) na první pohled zřejmé. Krytina se „může tvářit“ jako jednolitá celistvá plocha, jen vykazují jeden z výše uvedených nedostatků, velmi často však jejich kombinaci. Odhalení deformace však může pomoci krátké pravítko, či jiná obdobná rovná pomůcka, položená napříč lamelového dílce.
Vyskytují-li se na krytině výše uvedené jevy, je nutné provést kontrolní měření vlhkosti podkladu pod alespoň lokálně demontovanou krytinou (částí krytiny).
Instalace ve velkých plochách
Neméně častým „prodejním“ argumentem bývá velikost plochy, kterou je možné instalovat v jednom kuse. Výrobci se velmi často předhánějí v co nejvyšší možné velikosti povolené plochy – 100 m2, 200 m2, 300 m2 i 400 m2.
I u tohoto argumentu je nezbytné se zamyslet, jak je daná informace myšlena. A protože se u SPC krytin jedná o pokládku plovoucím způsobem, platí podobná pravidla jako u ostatních plovoucích podlahovin. Tedy: garantovaná plocha bývá zamýšlena v jednom kuse, ale v podobě jednoduchých geometrických tvarů – čtverců, obdélníků. V případě složitějších tvarů (např. půdorys ve tvaru písmena „U“), nebo jednotlivých (menších) místností oddělených stavebním otvorem, již nelze kalkulovat s udanou garancí možné plochy instalace bez přerušení. Stále se jedná „jen“ o plovoucí podlahu s benefity, ale i omezeními, který tento typ instalace přináší. Mezi jednotlivými místnostmi tedy musí být dilatační mezera zachována i u SPC podlahovin. U složitěji tvarovaných půdorysu je nutné posoudit vhodnost umístění dilatačního oddělení dle specifik stavby.
Závěr
Jsou tedy prezentované vlastnosti rigidních podlahovin k něčemu vhodné? Určitě ano. Upozorňují na vlastnosti, které jsou trhem žádány. Současně však nemohou být brány doslovně ve své čisté podobě – jako tomu platí u legislativních předpisů, i u nich musí být určitý prováděcí předpis, upravující a vysvětlující psaná pravidla. A tímto prováděcím předpisem argumentačních bonusů musí být profesionální podlahář – prodejce či technik, který by je měl případně objasnit kupujícímu a v prvé řadě se jimi i řídit.
Milan Mrkáček, soudní znalec z oboru podlahových krytin