28.01.2020 | Praxe
Po delší době se, v našem vyprávění, opět vracíme k problematice oprav podlah v historických budovách. Na tyto podlahy, ať už se do dnešní doby dochovaly v jakémkoliv stavu, se mnohdy uplatňuje názor, přibližující se pohledu středověkých stavitelů, tedy že jsou, svou polohou i funkcí, nejnižší významovou rovinou staveb. Přesto v celé stavební historii byly a budou jejich nedílnou, podstatnou součástí.
Při opravách či rekonstrukcích historických budov je třeba vždy řešit především tyto otázky:
- Co s dochovanými starými podlahami, ať už dodnes používanými či nově nalezenými?
- Jak provést nové podlahy v rámci stavebních úprav?
Podlahy jsou na jedné straně zatěžovány jako součásti stropů, či respektive podlahových skladeb na terénu, jsou opotřebovávány mnohdy měnícím se stylem provozu, prostředím (měnící se teplotou, vlhkostí, prachem atd.). Na straně druhé jsou na ně uživateli kladeny nároky co do vzhledu, rovinatosti, kvality povrchu, možnosti údržby a další.
Zejména tyto měnící se požadavky (včetně vlivů slohových či módních) mají mnohdy za následek nahrazování starých, často údajně prý nevyhovujících podlah, novými. V dnešní době, kdy probíhá řada rekonstrukcí a přestaveb starých budov, mnohdy i z historického hlediska velmi cenných, je třeba mít na paměti, že historické konstrukce a jejich materiály tvoří onu hmotnou podstatu historické hodnoty budovy, která by měla přetrvat i po nutné modernizaci, dispozičních úpravách, či jiných zásazích.
Tentokrát si, na několika ukázkách z praxe, názorně pokusíme našim čtenářům představit práci těch firem, které jsou schopny zakázky tohoto typu úspěšně zrealizovat v celém rozsahu – to znamená od provedení základních sond, přes zpracování restaurátorského záměru, provedení vlastního rozkrytí……až po vlastní povrchové úpravy a předání díla k užívání.
Mnohdy se ze stránek dočítáme, že „odborníci“ firmy XY přijeli, podlahu posoudili, provedli výbrusy a na závěr použili materiál od výrobce XXY. My se zde pokusíme zaměřit především na řemeslnou a technologickou stránku věci. Práce na opravách historicky cenných objektů vždy vyžaduje řemeslníky nejen zručné a problematiky původních technologií znalé, ale jde tu i o skloubení spolupráce nejen s restaurátory specialisty, ale i se správci objektů a pracovníky NPÚ. Jakákoliv „řemeslná partyzánština“, či pokusy jednotlivců si dílo (ve snaze o úsporu) provést po svém, zde nemá místo.
Dílo
Mezi úspěšně provedené práce na záchraně kulturních památek z poslední doby, můžeme jednoznačně zařadit i postupně prováděné opravy původních podlah v prostorách státního zámku Hrádek u Nechanic.
Zámek Hrádek u Nechanic byl postaven jako reprezentační a letní sídlo hraběcího rodu Harrachů v letech 1839–1857 Františkem Arnoštem hrabětem z Harrachu, významným představitelem jilemnické rodové linie. Jako předloha pro stavbu romantického zámku posloužil projekt vypracovaný anglickým architektem Edwardem Bucktonem Lambem (1805 - 1869) ve stylu tudorské gotiky. V roce 1945 byl zámek konfiskován na základě tzv. Benešových dekretů. Současná zámecká expozice je ukázkou bydlení šlechty ve druhé polovině 19. století v původním historickém zařízení (reprezentační místnosti, apartmá hraběte a hraběnky, obrazárna, pokoje pro hosty, zámecká kaple). Státní zámek Hrádek u Nechanic byl v roce 2001 prohlášen Národní kulturní památkou.
Z mnoha podlahových ploch, jež se v prostorách zámku nacházejí, se v dnešní části zaměříme na provedení oprav v jedné z reprezentačních prostor (tzv. piano nobile), které se nacházejí v prvním patře budovy. Dnes tedy budeme psát o opravě podlahy v prostoru Císařského apartmá.
Císařské apartmá
Jedná se o podlahovou plochu, v niž jsou oproti většině ostatních podlahových ploch, nainstalovány intarzované parkety. I přes jejich nedobrý stav, bylo po provedení několika kontrolních sond rozhodnuto, že tyto nášlapné vrstvy budou do budoucna plně zachovány a poškozené parkety budou nahrazeny jejich přesnými replikami. Na základě zjištěných skutečností byl vypracován podrobný restaurátorský záměr a po jeho schválení již bylo přistoupeno k provedení vlastního díla.
Úsilí řemeslníků bylo po cca 40 dnech, doslova hodinářské práce, korunováno úspěchem. Podklad byl zpevněn nikoli OSB deskou, jak bývá někdy obvyklé a rozpadající se dílce parket se po opravě opět ocitly na svém původním místě. Zachráněno bylo přes 98% původního materiálu.
O tom, jaký je výsledek si prosím udělejte obrázek sami, buď z našich fotografií, nebo ještě lépe se zajděte na zámek podívat sami.
Na závěr mi nezbývá nic jiného než poděkovat všem těm, kteří se na realizaci této opravy podíleli. Ještě mezi námi jsou řemeslníci s velkým Ř a já jim za jejich zdařilé dílo děkuji. Dílo bylo provedeno pod patronátem cechu Parketářů ČR.
Realizační skupina:
- oprava podkladu a parket – Jan Drápalík a Zdeněk Vrabec
- povrchové úpravy – Jan Drápalík
- restaurátorský záměr a dohled – Pavel Drápalík (hlavní dodavatel podlahářských prací)
Pavel Drápalík, soudní znalec v oboru dřevozpracování
Fotogalerie
Podívejte se také na související fotogalerii.