Proměny II. - opět na Hrádku

14.04.2020 | Praxe

V minulém čísle jsme Vás zavedli na Státní zámek Hrádek u Nechanic. Tento zámek byl původně postaven jako reprezentační a letní sídlo hraběcího rodu Harrachů v letech 1839–1857 Františkem Arnoštem hrabětem z Harrachu, významným představitelem jilemnické rodové linie.

V minulém čísle našeho časopisu jsme si povídali o opravě intarzovaných podlah v Císařském apartmá. Tento prostor měl sloužit pro případ návštěvy významných osobností z císařského dvora, ale sám císař František Josef I., ač tuto návštěvu v roce 1866 plánoval, na zámku nikdy nebyl. Za zmínku však stojí pobyt arcivévody Josefa Ferdinanda Toskánského s doprovodem, který zde pobýval od 7. do 9. srpna 1897 a dále pak saského korunního prince Alberta, který zámek navštívil 2. července 1866, den před bitvou u Hradce Králové. Při desátém výročí této bitvy Hrádek navštívil korunní princ Rudolf, syn císaře Františka Josefa I.  

Harrachové však byli i známými mecenáši, a proto mezi hosty, kteří navštívili a pobyli na zdejším zámku, byla také řada spisovatelů a umělců –Alois Jirásek, Karel Jaromír Erben, Vojta Náprstek či architekt Jan Koula.

Foto: Kapucín před opravou

ZÁMECKÉ PODLAHY

Ale vraťme se nyní od historie k vlastním dřevěným podlahám. Dalším, a hlavě převažujícím typem podlah na zámku, jsou křížové podlahy, známější v našich oblastech spíše pod názvem Kapucínské. Tyto podlahy bývaly v dřívějších dobách velmi běžné a dodnes se dochovaly jako plně funkční na hradech, zámcích i měšťanských domech, ovšem velmi často zůstaly pouze jako podklad pod novější nášlapné vrstvy. Velikost či spíše rozměry těchto podlah se odvíjely od půdorysu místností, a byly obvykle rozděleny do jednotlivých polí o velikosti od jednoho do dvou metrů.

Na zámku Hrádek u Nechanic se tento typ dřevěných podlah dochoval v několika variantách, a i ve více způsobech provedení, což při pouhém pohledu jen velmi těžko zjistíte.

Základem takovýchto podlah býval obvykle podkladový rošt z kvalitních polštářů nebo fošen. Tento rošt pak býval po svou horní hranu dosypán násypem, který byl zhutněn. Obvykle se jednalo o stavební suť, hlínu a nalezeny bývají i piliny a hobliny. Na takto upravený podklad byly kladeny sklížené desky z měkkého (obvykle jehličnatého) dřeva. Tyto desky byly po svých stranách opatřeny polodrážkou. Mezi tyto desky byly vkládány vlysy z tvrdého (nejčastěji dubového) dřeva, široké nejčastěji 10 až 12 centimetrů, které byly rovněž opatřeny polodrážkami. Takto poskládaná plocha byla postupně k podkladovým roštům či polštářům přibita většinou kovanými hřebíky, ale není výjimkou nález hřebíků dřevěných. Vložené sklížené desky z měkkého dřeva se většinou nepřibíjely z důvodu snadnější dilatace prvku, ale byly učiněny i nálezy s jednou přibitou podélnou hranou (opět obvykle dřevěnými hřebíky).

Povrch těchto podlah se rovněž nejdříve ohobloval a poté se u reprezentačních místností napouštěl oleji či voskoval.

Foto: Kapucín po opravě

KAPUCÍNSKÉ PODLAHY - PŘÍZEMÍ

V přízemí zámku, v prostoru dnešní kanceláře správce, narazíme na provedení Kapucínské podlahy se šikmými kazetami. O kousek vedle, v místnostech určených pro syna hraběte Harracha, už opět nalézáme klasickou sestavu Kapucínské podlahy. V obou případech se jednalo o silně poškozené podlahy, u kterých muselo nejdříve dojít k rozkrytí ploch, při kterém byla následně provedena kontrola celkového stavu podlahového souvrství, a teprve poté bylo možno přistoupit k vlastní opravě nášlapných vrstev. Řemeslně řečeno – rozebrat, očistit, chemicky ošetřit, sklížit a zase vrátit na původní místo. Jednoduše napsáno, ale ve skutečnosti se jedná o piplavou trpělivou práci. Povede-li se to vše tak jak má, vznikne dílo, které je ozdobou zámeckých interiérů a může dále sloužit všem. Vlastní ošetření povrchů je pak už estetickým bonbónkem, při kterém se zjeví původní stav díla.

KAPUCÍNSKÉ PODLAHY – PATRO ZÁMKU S HOSTINSKÝMI POKOJI

Hostinské pokoje v severní části zámku, původně sloužily k ubytování nejen hostů, ale i některých členů rodiny hraběte. Ať už se jednalo o prostory určené k ubytování nebo prostory tzv. Piano nobile (např. Rodinný salon), všechny jsou vybaveny podlahami typu Kapucín.

Opravy podlahových ploch byly tentokrát prováděny v prostorech tří pokojů hraběte Karla, který byl svým otcem od útlého dětství připravován na budoucí postavení hlavy rodu. Vážné onemocnění v útlém věku však narušilo jeho duševní zdraví, které i přes nejlepší lékařskou péči, nakonec vedlo ke zbavení svéprávnosti a vyloučení z nástupnictví majorátu.

Foto: Jako za pana hraběte, kapucín po opravě

Podlahové plochy v těchto pokojích byly díky svému stavu zakryty vrstvou sololakových desek, na nichž byly položeny koberce. Po sejmutí těchto vrstev se objevila pravá příčina zakrytí podlahových ploch: prasklé podlahové kazety, spáry a řezy v ploše. Oprava byla provedena stejným způsobem, jako v přízemí zámku, pouze špánování bylo o hodně víc.

Opravy podlahových sendvičů, byly provedeny původními technikami (mimo lepení kostním klihem), a byly použity pouze původní materiály.

Nakonec, přijeďte se na zámek Hrádek u Nechanic sami podívat a můžete sami posoudit, jak se dílo zdařilo!

Pavel Drápalík, soudní znalec v oboru dřevozpracování

REALIZAČNÍ SKUPINA:

• Oprava podkladu a ploch: Jan Drápalík a Zdeněk Vrabec
• Povrchové úpravy: Jan Drápalík
• Restaurátorský záměr a dohled: Pavel Drápalík