Možnosti a výhody suché podlahy

18.06.2020 | Praxe

Suché podlahy jsou podlahové konstrukce, jejichž pokládku zvládneme provést bez vlhkých procesů nebo s jejich minimálním přispěním. Není proto problém konstrukci suché podlahy realizovat prakticky kdykoliv během roku, tedy i v zimním období. Široké uplatnění nacházejí suché podlahy ve všech stavbách s běžným provozem. Využít je proto můžeme v novostavbách i ve starších domech, ale také při výstavbě či rekonstrukci obytného podkroví v půdních vestavbách a ve střešních nástavbách. Díky svým vlastnostem se pak výborně uplatňují také ve dřevostavbách. Jsou přitom kompatibilní s podlahovým vytápěním a při dodržení montážního postupu na ně můžeme položit téměř jakýkoliv druh finální podlahy.

Základním prvkem suchých podlah jsou nejčastěji sádrovláknité či sádrokartonové konstrukční desky. „Mezi jejich hlavní výhody patří nízká hmotnost, neprůzvučnost a rychlý postup při pokládce,“ uvádí Zdeněk Černošek, Off-site construction manager společnosti Rigips. Obě podlahy můžeme používat v místech s přerušovanou vzdušnou vlhkostí do max. 90 %, a to například i v koupelnách a na sociálních zařízeních. V místech, kde přijdou desky do přímého styku s ostřikující vodou, pak doporučujeme použít ještě tekutou hydroizolaci. 

„Některé podlahové dílce společně s podlahovým vytápěním zaručují vyšší ekonomickou efektivitu, což je další benefit,“ doplňuje Zdeněk Černošek ze společnosti Rigips. A dále dodává, že další výhodou, především při práci s nimi, je jejich snadná a rychlá pokládka.

Suchá podlaha = časová úspora

Doba zrání u suché podlahy činí pouze 24 hodin, její samotná pokládka je pak oproti ostatním variantám také časově úspornější. „Co se týče vlhkých procesů, ty vyžadují delší dobu na zrání podkladu, kterou musíme dodržet před položením finálního povrchu. To ale u suchých podlah odpadá,“ uvádí odborník z Rigipsu. Suchá pokládka tak nepotřebuje žádné dodatečné náklady. Doba zrání je pouhých 24 hodin na rozdíl od betonových podlah, které potřebují dokonce až 28 dní. Anhydridové jsou pak závislé na vnějších podmínkách, doba zrání je u nich cca 5 až 8 týdnů.

Jak na ni aneb co je dobré vědět

Desky i podlahové dílce suchého podlahového systému, které jste si pro pokládku pořídili, je nutné skladovat naležato na rovné ploše tak, aby byly chráněny před přímým působením vody a prudkými změnami teplot. Jak již bylo uvedeno, ve vlhkých prostorách se používají suché podlahy jen v místech s přerušovanou vzdušnou vlhkostí do 90 %, třeba v koupelnách, na WC a v kuchyních. 

Montáž suché podlahy je možná pouze na připravený, stabilní, dostatečně únosný a rovný povrch. Na místech, kde by desky/dílce mohly přijít do přímého kontaktu s vodou, se doporučuje tekutá hydroizolace. V opačném případě, kdy jim nehrozí navlhčení, stačí desky pouze napenetrovat.

„Konstrukce budovy musí být opatřena příslušnou hydroizolací proti zemní vlhkosti. Měli bychom také zpozornět, máme-li pod podkrovím či nástavbou dřevěné trámové stropy – v takovém případě je potřeba oddělit novou podlahu s podsypem od stávajícího trámového stropu geotextilií,“ upozorňuje Černošek ze společnosti Rigips. Aby nedocházelo k přenosu zvuku mezi podlahou a okolními konstrukcemi a také z důvodu dilatace samotné podlahy, je třeba podél obvodu místnosti umístit dilatační pásek (např. izolační pásy z minerální plsti, dřevovláknité desky – hobry nebo pěnové hmoty) tloušťky 5-10 mm.

Jakou zvolit finální krytinu?

Veškeré krytiny je možné pokládat 24 hodin po montáži a přetmelení spár. Úplně bez problémů položíme i plovoucí podlahy. Výjimku tvoří podlahy z masivního dřeva, které by neměly být lepeny na hrubý nosný povrch kontaktně, a to kvůli rozdílné roztažnosti materiálů při změně vlhkosti. Keramické dlažby je nutné pokládat do tenké vrstvy flexibilního lepidla. Neměla by přitom překročit formát 330 x 330 mm. V případě, že máme dlažbu o větším formátu, je třeba vyztužit stávající podlahu dodatečnou vrstvou z desek (například Rigidur či Rigistabil v závislosti na použitém dílci). „Při výběru podlahového topení je pak nutné volit kombinaci desek o vhodné tloušťce a dávat pozor na to, aby byla topná soustava výrobcem výslovně určena pro využití se systémy suché podlahy,“ doplňuje Zdeněk Černošek.

Příklad postupu

Jak uvádí odborník z Rigipsu, jejich suché podlahy Rigidur a RigiStabil jsou plovoucí podlahy montované ze samotných desek nebo podlahových dílců. Řezat se musí kotoučovou pilou s vodicí lištou. U podlahových dílců, které se pokládají ke stěně, je nutné odříznout polodrážku.

Důležité je připravit povrch pro pokládku tak, aby byl rovný, stabilní a dostatečně únosný. V případě pokládky suché podlahy v novostavbě, kde jsou betonové podklady čerstvé, je nutné použít separační polyethylenovou fólii, která zabrání působení zbytkové vlhkosti. Doporučuje se např. položení PE fólie tloušťky 0,2 mm. Pruhy fólie se přitom vzájemně přeloží o 200 mm a vytáhnou min. 100 mm nad podlahu na přilehlé stěny.

V případě, že konstrukce budovy není opatřena hydroizolací proti zemní vlhkosti, je pokládka suché podlahy nevhodná. Vytvoříme dilatační spáru tím, že podél místnosti umístíme hobru izolační pás z minerální plsti nebo pěnové hmoty o tloušťce 5 – 10 mm, čímž zabráníme přenosu zvuku mezi podlahou a okolními konstrukcemi. Veškeré nerovnosti podkladu vyrovnáme dle jejich výšky různými materiály.

Podlahové dílce začínáme pokládat od levého protilehlého rohu místnosti z pohledu vstupu do místnosti.  Přesazení dílce přiléhajícího ke stěně je odříznuto. Jednotlivé díly spojujeme podlahovým lepidlem a musíme dávat velký pozor, aby do sebe jednotlivé díly perfektně zapadaly. Spoje podlahových dílců Rigidur či RigiStabil musíme zajistit prostřednictvím šroubů, případně rozpěrnými sponkami.

V případě pokládky z jednotlivých desek položíme nejprve vrstvu desek nasucho lícovým kartonem dolů a na ní naneseme v pruzích podlahové lepidlo Rigidur. Druhou vrstvu položíme lícovým kartonem nahoru tak, aby se spáry vzájemně překrývaly. Ještě než lepidlo zaschne, spojíme vrstvy desek rozpěrnými sponkami, případně šrouby. Jako finální vrstvu položíme libovolnou podlahovou krytinu, například korek či koberec.

Tuhnoucí lepidlo vypění skrze spáry. Po částečném zatvrdnutí ho seřízneme špachtlí. Nakonec pokládáme finální krytinu. „S ohledem na použitý typ finální krytiny volíme vhodné ošetření dílců dle montážních zásad,“ uzavírá odborník z Rigipsu.

Jaké jsou výhody suchých podlah?

• nízká hmotnost
• rychlý postup stavby (bez dlouhých technologických přestávek)
• suchý proces výstavby (bez zanášení vlhkosti do stávajících konstrukcí)
• snadná opravitelnost povrchů
• rovinnost konstrukcí
• neprůzvučnost
• udržování vnitřního mikroklimatu (regulace poměru vlhkosti ve vzduchu)
• ekonomická efektivita
• snadná aplikace podlahového vytápění

www.rigips.cz