Odolnost proti uklouznutí u vinylových podlah

12.02.2021 | Zprávy

Vinylové podlahy mají celou řadu základních vlastností, které nejsou zákazníky (hlavně koncovými uživateli) často ani vnímány či vyžadovány, respektive nejsou vyžadovány informace o těchto vlastnostech. Přesto je dobré o těchto vlastnostech mít základní přehled, který může pomoci při volbě krytiny do specifických prostor či pro specifického zákazníka. A právě protiskluzné vlastnosti patří mezi charakteristiky opomíjené.

ODOLNOST PROTI UKLOUZNUTÍ - TROCHA TEORIE

Odolnost proti uklouznutí je, zjednodušeně řečeno, odpor tělesa, který musí překonat při smykovém pohybu po krytině. Přeneseně tedy schopnost povrchu krytiny bránit uklouznutí osoby pohybující se na krytině.

Přestože se může tato vlastnost každé krytiny jevit, minimálně opět z pohledu soukromého koncového uživatele, jako naprosto automatická, pro výrobce jde o velmi důležitý parametr – zaručení bezpečnosti pohybu po krytině je základním předpokladem pro uvedení každé krytiny na trh. Například u pracovních úrazů hovoří statistiky až o čtvrtině případů způsobených uklouznutím (či zakopnutím) na krytině.

Protiskluzné vlastnosti podlahových krytin lze měřit několika dostupnými metodami, z nichž se u vinylových podlah využívají hlavně tyto dvě metody – měření dynamického koeficientu tření a stanovení skluzu na nakloněné rovině.

Metoda první. Odolnost krytiny proti uklouznutí je zkoušena stanovením tzv. „dynamického koeficientu tření“, který je značen m (čte se: „mí“). Výsledek zkoušky je vyjádřen buď jako m < 0,3 nebo m ≥ 0,3. V ČR je nezbytné, aby každá podlahová krytina dosáhla minimální hodnoty m ≥ 0,3. Test je prováděn položením kluzáků o váze 10kg na krytinu a jejich tažením konstantní rychlostí 0,20-0,30 m/s po dráze o délce minimálně 0,30 m. Zkouška se provádí na výrobku v takové podobě, v jaké je dodáván z výroby, tedy čistém a suchém stavu. Výsledek je vyjádřen podílem průměrné horizontální síly (v newtonech) a celkového vertikálního zatížení (v newtonech).

Metoda druhá. V některých případech bývá využívána/požadována zkouška úhlu skluzu. Ta je prováděna dospělou osobou pohybující se dopředu a dozadu po zkoušeném povrchu. Test je prováděn dvěma způsoby – pro stanovení hodnot pro bosou nohu a pro nohu obutou.

Foto: Detail struktury vinylové podlahy

Stanovení protiskluzu u bosých nohou je vyžadováno např. u krytin v okolí bazénů. Zkoušený povrch je zvlhčen vodou obsahující smáčedlo (= přípravek zlepšující pokryv tělesa vodou, např. jar), v koncentraci 1g/l vody. Provádějící osoba musí být bosa a její nohy musí být před zahájením zkoušky minimálně 10 minut namáčeny.

U testu chůze s botou jsou povrch lávky i podrážky bot natřeny olejem. Zkušební bota (včetně podrážky) je přesně definována a před samotnou zkouškou ještě musí být proveden kalibrační test – provedení zkoušky na kalibračních površích.

V obou případech je zkoušený povrch z vodorovné polohy nakláněn až do úhlu stoupání, při kterém osoba získá pocit nejistoty. Naklánění lávky se zvětšuje o 1o za sekundu až do dosažení kritického úhlu, úhlu při kterém chůze zkušební osoby znejistí. Tento úhel je zaznamenán jako výsledek zkoušky. Test se samozřejmě musí opakovat.

Přestože je princip zkoušky (na rozdíl od uvedené zkoušky měření dynamického koeficientu tření) založen na subjektivním pocitu provádějící osoby (a možná, úplně možná může v někom vzbudit záblesk úsměvu), výsledky zkoušky jsou důležité v kontextu rozšířené praxe – a to u protiskluzných tříd značených písmenem „R“.

V České republice je požadavek na protiskluznost povrchů podlahových krytin stanoven platnými vyhláškami a nařízeními vlády, kdy v bytové oblasti je vyžadována minimální hodnota součinitele smykového tření 0,3 nebo úhel skluzu nejméně 6o. Tyto hodnoty jsou tak absolutním minimem, nutným pro splnění legislativních požadavků pokládky krytiny v bytové oblasti a tedy i spodním limitem každé (nejen) vinylové podlahy. V komerčních prostorách, tedy v prostorách užívaných veřejností jsou tyto požadavky ještě přísnější – minimální hodnota součinitele smykového tření musí být 0,5 nebo úhel skluzu nejméně 10o.

ODOLNOST PROTI UKLOUZNUTÍ - TROCHA PRAXE

Pro stanovení přesných protiskluzných parametrů krytin se v praxi ujalo rozlišení protiskluzných tříd, které bylo zavedeno u našich západních sousedů. Protiskluzná třída bývá u krytin značena písmenem „R“ a číslem s hodnotou od 9 do 13. Jednotlivé třídy jsou definovány právě dle hodnot měření úhlu skluzu – viz. tabulka č.1.

TABULKA 1 - PROTISKLUZNÉ TŘÍDY - METODA S OBUVÍ

Značení tříd „R“ se ujalo v běžné podlahářské praxi i v (nejen) naší zemi, přestože nemá pro vinylové podlahy oporu v EN (a tedy ani v ČSN). Značení vychází z německé normy DIN. V současnosti je již tak vžité, že bývá uznáváno a využíváno i v ostatních evropských zemích – určitě pro svou názornost a praktičnost.

A co jednotlivá „erka“ znamenají? Nejnižší „devítka“ značí použitelnost krytiny v nejčastější oblasti užití vinylových krytin, v domácnostech. Tato třída splňuje požadavek ČSN na užití v bytové oblasti (splňuje podmínku „…nebo úhel skluzu nejméně 6o“) a tím garantuje bezpečnost užití za běžných podmínek. Zákazník se tedy nemusí obávat, že by podlaha nadstandardně klouzala či byla nebezpečná pro pohyb osob.

Foto: Vinyl, detail povrchu

U staveb využívaných veřejností (např. obchody, restaurace, atd.) je normou vyžadován koeficient smykového tření nejméně 0,5 nebo úhel skluzu nejméně 10o. Tento požadavek mohou splnit i některé krytiny s třídou R9. Ale třída R10 je již úplnou jistotou – vždy záleží na konkrétních parametrech daných prostor.

Třídy vyšší (R11-R13) bývají vyžadovány hlavně ve specifických prostorách, tedy místech, kde klasické vinylové podlahy (ve smyslu LVT, tedy luxusních vinylových dílců, které jsou cílem tohoto pojednání), bývají spíše ojedinělým úkazem než pravidelným požadavkem. Avšak v článku uvedené skutečnosti jsou platné nejen pro vinyly (LVT), ale i pro další elastické podlahoviny, ale i keramickou dlažbu (u keramické dlažby se pro stanovení protiskluzných vlastností využívají, kromě výše uvedených dvou metod i metody další – stanovení statického součinitele tření a metoda kyvadla).

ZMĚNA SKLUZNÝCH VLASTNOSTÍ

Při zkoušce koeficientu skluznosti podlahových krytin jsou testované vzorky vždy suché, čisté, nepoškozené a bez nánosů dalších přípravků. Tedy jsou testovány v podobě, v jaké jsou dodávány přímo z výroby. Výrobcem deklarované vlastnosti tak platí pouze ihned po pokládce.

Z jakého důvodu je tato informace důležitá? Zahájením provozu na každé krytině dochází k externím vlivům, které mohou ovlivnit (a také ovlivňují) její vlastnosti. Mokrý nebo znečištěný povrch bude mít jiné vlastnosti, než bylo z výroby zamýšleno a zjištěno testováním. Svou roli hraje i opotřebení krytiny, projevující se změnou struktury povrchu. Nadměrná údržba pomocí údržbových přípravků, které vytvoří vrstvu filmu na povrchu, často i přípravků nevhodných na danou povrchovou úpravu. Používání přípravků nadměrně odstraňujících povrchovou úpravu. To vše hraje svou roli nejen v celkové životnosti podlahy, ale hlavně v jejich parametrech a v tomto případě roli negativní.

Změny však mohou být provedeny i směrem pozitivním, tedy dodatečným zlepšením protiskluzových vlastností krytiny a to komerčně dostupnými přípravky – i u již nainstalované podlahové krytině lze zvýšit protiskluznou třídu nebo-li „erko“.  

ČÍM VYŠŠÍ R, TÍM LÉPE?

Přestože hodnota „R“, uvedená v technickém listu podlahových krytin, hraje jen minimální roli při výběru podlah koncovými zákazníky, svévolné naddimenzování tohoto parametru může být kontraproduktivní. V jakém smyslu? Většina krytin určených do bytové oblasti je vyráběna ve třídě R9 nebo R10. Jak jsme si uvedli, tyto hodnoty jsou absolutně dostatečné. Užití vyšších tříd s sebou přináší jeden, z logiky věci vyplývající, nedostatek – podlahy málo kloužouJ. Tento, z hlediska bezpečnosti pohybu, benefit se mění v komplikaci v okamžiku provádění základní údržby. Stejně jako podrážce bot, klade povrch odpor i pohybu hadru či mopu při vytírání. A to málokterá hospodyňka ocení. Hrubší nebo drsnější povrch neocení ani kolena hrajících si dětí.

Milan Mrkáček, soudní znalec v oboru podlahových krytin            

LITERATURA

• ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení
• ČSN EN 14041 Pružné, textilní, laminátové a modulární vícevrstvé podlahové krytiny - Základní charakteristiky
• ČSN EN 13451-1+A1 Vybavení plaveckých bazénů - Část 1: Všeobecné bezpečnostní požadavky a zkušební metody
• ČSN EN 13893 Pružné, laminátové a textilní podlahové krytiny - Měření dynamického koeficientu tření na suchém povrchu podlah
• ČSN 72 5191 Keramické obkladové prvky - Stanovení protiskluznosti
• DIN 51130 Testing of floor coverings - Determination of the anti-slip property - Workrooms and fields of activities with slip danger - Walking method - Ramp test

Zdroj: Profi magazín DOMO 1/2021 (termín vydání: 18.1.2021)