22.07.2021 | Zprávy
„Jen dobrý strom nese dobré ovoce a daří se mu pouze pokud i půda, ze které vychází, je kvalitní. A pokud je péče o něj dostatečná. Naši práci poznáte nejlépe tak, že si od nás vezmete pomyslné jablko a zakousnete se do něj“, říká Martin Kalhous, jednatel a spoluzakladatel ateliéru SAD.
Foto: Natálie Kuznetsová
Jsou čeští klienti spíše konzervativní nebo je to naopak? Jak s nimi komunikujete?
S našimi klienty komunikujeme pokud možno často a naprosto otevřeně. Nemyslím, že by byli konzervativní. Jednak už většinou znají naše předchozí realizace, tuší, jak pracujeme, vybrali si nás z určitého důvodu, přicházejí s jasnou představou, co od nás tzv. mohou čekat, věřím, že jsou připraveni na dobrodružství, které nás společně čeká. Taky je pro nás důležité v úvodní fázi projektu klienta poznat, získat si jeho důvěru, měli bychom cítit, že chceme totéž. Potom už si v projektu umíme obhájit téměř vše. Překážkou k realizaci některých našich návrhů nebývá ani tak opatrný postoj klienta, jako spíše konzervativní přístup úřadů, např. památkářů.
Máte raději klienta s „jasnou představou“ nebo toho, který nechá vše na vás?
Já osobně nejraději pracuji s lidmi, kteří se o architekturu zajímají. Nenavrhujeme jen dům, ale hlavně místo pro toho, kdo ho bude užívat. Když mi někdo řekne “Udělejte to podle sebe,” tak to úplně nefunguje. Součinnost klienta je nutná. A pokud je to fanoušek architektury, pokud se v oboru orientuje, dokáže rozpoznat kvalitu, lépe se nám komunikuje. Pokud klienta na celém návrhu zajímá pouze rozpočet, pak nám v diskuzi chybí druhý hlas. Ten jeho. Na druhou stranu, architekt je tím, kdo má do debaty přinést vize, nápady, základní rámec, zkušenosti, tím, kdo má nastolit přibližný směr, který se potom dá pomocí dialogu upřesňovat. Architektura je komplexní činnost, většinou pracujeme v multioborovém teamu, s většinou věcí klienta nezatěžujmeme, ale co se týká koncepce, studie, to od něj zpětnou vazbu očekáváme.
Vaší nedílnou součástí je i realizační firma. Je pro klienty výhodné? A nemohou tyto dva subjekty naopak navzájem krýt, pokud se něco nevydaří?
To, že máme kromě ateliéru i realizační firmu, to považuji, a naši klienti také, za jednoznačnou výhodu, což často zmiňují už při prvním setkání. Stejně jako je vydařená realizace referencí pro obě naše firmy, případný průšvih by se dotkl taky obou. Běžně se stává, že jdou návrh a realizace trochu proti sobě. Stavební firma má dojem, že architekt namaloval něco, co buď udělat nejde nebo se to nezdá praktické nebo vhodné. Architekt má určitou představu a na stavební firmu tlačí s tím, aby byla naplněna. A pak je tam klient, investor, který je často jako mezi dvěma mlýnskými kameny. To se u nás neděje. Při našem způsobu té nejužší spolupráce se naopak všechno kolem návrhu i realizace lépe ohlídá. Máme stejný cíl, kterým je úspěšně dokončená stavba, a na tom spolu pracujeme. Jsme na sebe zvyklí, známe se, pokud se něco v návrhu objeví, víme, že je to možné provést. Často se klient architekta ptá, zda nezná nějakou stavební firmu. My ji známe a dáme za ní ruku do ohně. Vedení firmy má dobre základy, nejvyšší možné vzdělání v oboru včetně autorizace, a tým lidí různých profesí, který skvěle funguje. Už jen proto, že je naším cílem navázat s klientem dlouhodobou spolupráci, což se s mnohými z nich děje, nemůžeme si jednorázový průšvih dovolit. Nikdy nejde jen o jeden projekt. Jde o vztah s klientem a možnou budoucí spolupráci.
Na čem pracujete aktuálně?
V naší kanceláři pracuje deset architektů a každý z nich má v tuto chvíli nějaký zajímavý projekt v různé výkonové fázi. Namátkou jde o rodinné domy, urbanistické projekty jako strategie rozvoje Zoo Jihlava, koncepce návrhu nové udržitelné městské čtvrti pro 2000 obyvatel v lokalitě Rokycany Pod Čilinou, náměstí Tržíček na Praze 3 a další.
Jaký je u vás poměr mezi funkčností a estetikou?
Já se vás naopak zeptám, kde je dobře vám? Pravděpodobně tam, kde je pohoda, klid, kde to ladí oku - a to je rovnováha. A tam směřujeme my. V ideálním případě by to mělo být přibližně jedna k jedné. To že je stavba funkční, to už bereme jako standard, to by měl zvládnout i čerstvý absolvent. Projektant sleduje praktickou stránku projektu, ale my jsme architekti, nás zajímá i forma - mazlíme se s celkovou koncepcí.
Jaké jsou vaše oblíbené stavby?
Obecně: mám rád domy a stavby, kde se okamžitě cítím dobře. Jde tedy o čistě subjektivní hodnocení. Jako jsou mi blízcí lidé srdeční a přátelští, i domy mám rád takové. Ty, které vás vítají, přijmou, které jsou vřelé hned při prvním setkání. Líbí se mi, když je povaha majitele s jeho domem v souladu. Taky mám rád domy, které neřeknou hned všechno. Domy s tajemstvím. V něčem třeba rafinované a domy důvtipné. Nemám moc rád nadužívání betonu nebo velké prosklené plochy. Vždy se ptám, zda jsou v chladném, strohém nebo přísném interiéru lidé opravdu šťastní. Zároveň doufám, že ano, protože to je podle mého názoru na práci architekta to nejdůležitější kritérium: aby obývání domu nebo užívání prostor život majitele zlepšovalo, ne komplikovalo nebo omezovalo. Většinou cizí realizace příliš nesoudím, byť by třeba bylo co kritizovat. Uvědomuju si, jaké úsilí za každou realizovanou stavbou stojí. Je to dlouhá cesta, která ne vždy vede k cíli přímo, je zázrak, když se všechno povede podle původních představ. Těch proměnných je během fáze návrhu a následně i realizace tolik, že je potřeba spíš než soudit, držet palce.
Architektura může kultivovat své okolí, může podněcovat zájem a rozvíjet vlastnosti svých uživatelů. Může inspirovat, motivovat. Pokud toto plní, jsem rád.
Je něco, co vám vadí na české architektuře?
Nemohu říct, že by mi vadil nějaký konkrétní trend v architektuře. Každý máme jiné estetické cítění, jinou představu o tom, jaká by měla být ideální forma té které stavby. Nevadí mi nijak zásadně nějaká stavba, vadí mi spíš systém, v rámci kterého ty stavby vznikají. Špatně zpracované územní plány, nekoncepčnost v jejich přípravě, špatná prace s daty, nedostatky v plánování infrastruktury, veřejného prostoru, ulic, zastavěnost. Mým názorem je, že dobrý územní plán snese i špatnou architekturu, naopak to už tolik nefunguje. Sebelepší architektura, pokud není zasazena do vhodného funkčního rámce, sama o sobě nefunguje. Co mi vadí, je taky důraz na cenu, resp. investiční náklady. Jako kdyby se vytratil ten základní princip architektury, nyní je to často už jen o počtu metrů užitné plochy, rychlosti a nákladech. Což o tom, zda jde nebo nejde o kvalitní realizaci, mnoho neříká. Na můj vkus se málo řeší řeší to, zda v těch prostorech, ať už jsou to kanceláře, rodinné domy, obchodní centra, veřejné budovy nebo čtvrti, náměstí, parky, budou lidi rádi, zda se jim tam bude líbit a bude to plnit jejich potřeby. A v neposlední řadě se mi nelíbí projekty, které jdou proti svému okolí a které nerespektují životní prostředí.
Na jakých projektech byste chtěli pracovat, kdyby bylo možné vše?
Pokud by bylo možné vše, tedy hlavně pokud by bylo dost času a příležitostí, rádi bychom se posunuli k projektům většího charakteru a spolupracovali s osvíceným investorem. Chtěli bychom dělat věci v kontextu dění ve světě, a to hlavně s ohledem na udržitelnost a sociální rozměr. Baví nás projekty multidisciplinární, které propojují různé profese a obory. Bohužel se v podobných případech často naráží na legislativu, a obyčejnou chut delat projekty pro realne uzivatele Dotčené orgány, až na světlé výjimky, nespolupracují, hází klacky pod nohy. Neuvědomují si, že každým svým nešťastným rozhodnutím často zastaví vývoj na daném území na dalších přibližně 50 let. Paradoxně se podobné zajímavé projekty objevují a realizují spíš v menších obcích, kde do plánování zásahů do veřejného prostoru hovoří zpravidla místní lidé a zvolení odborníci. Tam, kde při rozhodování o rozvoji území nejde o politiku, tam to funguje a je často možné mnohé, co má poté význam i v širším kontextu.
Je pro vás výraz „trvalá udržitelnost“ prázdnou frází nebo zákonem?
Udržitelnost je pro mě jedním ze základních bodů při úvaze o každém novém projektu. Pokud nemáte zavřené oči, vidíte, že je to nutnost. To, že děláte věci v souladu s okolím, přírodou, není nic hanlivého. Vite, co je nejlepším indikátorem kvalitního životního prostředí. PŘÍRODA. To v jakem je stavu to nejde tzv. okecat.
Co si slibujete od nového stavebního zákona a jak hodnotíte proces jeho vzniku?
Neslibuju si od něj nic. Bude přibližně stejně zbytečný jako ten předchozí, předpokládám. A proč? Protože místo toho, aby se na něm podíleli hlavně a pouze zasvěcené osoby, odborníci, členové profesních komor, je to nakonec nejvíc výsledek práce lobbistů a politiků. Jak to pak může dopadnout? A když k tomu přičteme časté rozdíly v interpretaci zákona jednotlivými úředníky, těžko se tu lze na něco spolehnout, o něco opřít. Těžko čekat, že nás nový stavební zákon někam posune.
Jakou podlahu považujete za nejlepší volbu při kladení důrazu na poměr ceny a výkonu?
Podlahu volím podle její budoucí funkce, podle jejího umístění. Není jedna jediná nejlepší a univerzální. V některých případech je hlavním kritériem snadná údržba, omyvatelnost, jindy vzhled, je třeba myslet na zátěž, kterou ponese. Lokální zdroje, finanční možnosti, pohodlí, technické parametry. Jinou podlahu navrhujeme, pokud pod ní bude podlahové vytápění. Jinou na terasu, do koupelny. Stěrka, keramika, lino, dřevo. Možností je mnoho, každá má své odůvodnění, vždycky se to dá udělat dobře.
Martin Kubín, šéfredaktor časopisu DOMO