26.07.2021 | Zprávy

Nadměrná vlhkost podkladu je problémem každého typu podlahovin, byť hraniční limity přípustné vlhkosti se u jednotlivých druhů liší. Jak je tomu u nejobvyklejších druhů podlah?

Foto: PVC - orientační měření zbytkové vlhkosti podkladu u PVC krytiny (fleky v dekoru)

PŘÍPRAVA PODKLADU

Vlhkost podkladu neovlivňuje „pouze“ krytiny, ale je zcela pochopitelně důležitým faktorem i pro stavební chemii – samonivelační stěrky.

Zdání může klamat: přestože nivelační stěrky obsahují vodu, a může se tak jevit požadavek na kontrolu zbytkové vlhkosti podkladu před litím stěrky jako zbytečný, opak je pravdou. Suchost podkladu je jedním ze základních požadavků pro správnou aplikaci nivelační stěrky. Vylití srovnávací vrstvy na vlhký potěr je začátkem problémů, které se mohou projevit ještě před samotnou instalací krytiny, ale velmi často se projeví až v okamžiku, kdy je již stěrka překrytá podlahovou krytinou. Takto aplikovaná srovnávací vrstva nemá a nemůže mít dostatečnou pevnost a její následné zatížení vede k prasklinám až destrukci.

U samonivelačních stěrek se nabízí ještě jedna otázka: lze na stěrku (aplikovanou na řádně vysušený podklad) instalovat krytinu bez kontrolního měření vlhkosti? Odpověď je velmi stručná: ne! Přestože všichni dodavatelé udávají u svých produktů dobu schnutí při různých tloušťkách aplikované stěrky, jde o hodnoty platné za optimálních podmínek. Tedy při dodržení přesného směsného poměru vody, teploty vzduchu a relativní vzdušné vlhkosti v interiéru. A protože každá stavba má své specifické podmínky, nelze očekávat, že hlavně teplota a relativní vzdušná vlhkost budou v ideálních hodnotách po celou dobu od aplikace po pokládku krytiny. Udává-li tak výrobce, že stěrka je připravená k pokládce např. po dvou dnech od vylití, nelze danému časovému úseku slepě důvěřovat. V mnoha případech nemusí být ani dvojnásobná délka schnutí zárukou dosažení hodnot požadovaných pro pokládku podlahové krytiny. I u samonivelačních stěrek tak platí zlaté úsloví: „Důvěřuj, ale prověřuj“.

Vlhkost podkladu může mít v neposlední řadě i vliv na lepidlo, při instalaci krytin celoplošným lepením k podkladu. Nadměrná vlhkost může snižovat adhesní vlastnosti lepidla, snižovat jeho pevnost.    

Foto: Laminátová podlaha - destrukce dílců vlivem vlhkosti podkladu

DŘEVĚNÉ A LAMINÁTOVÉ PODLAHY

Mezi, na vlhkost podkladu, nejnáročnější krytiny bezesporu patří podlahoviny dřevěné a laminátové.

Poslední aktualizace normy ČSN 49 2120 z kraje letošního roku přinesla novou podobu tabulky přípustných hodnot zbytkové vlhkosti podkladů pro různé typy krytin. Původní hodnoty, udávané v hmotnostních (= gravimetrických) jednotkách zůstaly zachovány (ve shodě s hodnotami uvedenými v ČSN 74 4505), ale byly doplněny o hodnoty karbidové (= CM). Uživatelům tímto sympatickým gestem ubyla nutnost převodu jednotek dle převodních tabulek, jak tomu bylo doposud. Hodnoty uvedené v ČSN jsou shodné pro vrstvené i masivní dřevěné podlahy a nijak nerozlišují zvolený způsob instalace (plovoucí či celoplošné lepení k podkladu).

V zásadě lze konstatovat, že gravimetrické jednotky patří mezi (hlavně) české specifikum. V zemích Evropské unie bývají obvykle požadavky na maximální přípustnou zbytkovou vlhkost podkladu udávány v jednotkách karbidových. A zvláště u dřevěných a laminátových podlah jsou zahraniční požadavky obvykle podstatně benevolentnější, než je tomu u naší národní normy – požadavky v jednotlivých evropských zemích se od sebe liší. Nejsou-li požadavky výrobce v souladu s českou ČSN, platí požadavky výrobce.

Pro pokládku plovoucím způsobem, na lité potěry, platí pravidlo užití parotěsné folie. Toto pravidlo nelze obejít – i ve čtyřicet let starém panelovém domě v desátém patře tedy musí být tato ochrana aplikována. Současně však užití parotěsné folie nijak „nezměkčuje“ požadavky na maximální přípustné hodnoty vlhkosti podkladu = užití folie není řešením nadměrné vlhkosti, ale nezbytnou součástí dodržení technologického postupu pokládky.

Foto: Destrukce samonivelační stěrky na vlhkém podkladu

PVC A VINYLOVÉ DÍLCE

I pro krytiny „umělé“ platí vlhkostní limity, které však nejsou již tak přísné, jako u výše uvedených podlahovin.

U krytin s obsahem PVC platí požadavky stanovené v normě ČSN 74 4505 (nebo, chceme-li v ČSN 49 2120). Ty jsou obvykle ve shodě s požadavky zahraničních producentů. Jen opět platí zásada kontroly uváděných jednotek – jak je uvedeno výše, zahraniční výrobci většinově stanovují své požadavky v hodnotách CM. Požadavky se opět neliší dle přesného typu krytiny (PVC – LVT) či způsobu pokládky.

Tento typ podlahovin získal svou popularitu i díky své odolnosti vůči vlhkosti. Není tak žádnou výjimkou, že bývá instalován i v prostorách, které by pro krytiny na bázi dřeva byly minimálně velmi rizikové, např. koupelny. Udávaná voděodolnost se vztahuje pouze na přímý kontakt s vodou (polití, pocákání, atd.), kdy u těchto podlahovin nehrozí riziko nabobtnání nasáknutím vody. I pokud stojí louže na PVC (nebo LVT) několik hodin, krytiny nenesou žádné stopy poškození. Z toho by bylo možné nabýt falešného dojmu, že ani vlhkost podkladu nemůže být pro PVC (LVT) problém. Skutečnost je diametrálně odlišná. Proto i před pokládkou „voděodolných“ podlahovin je kontroling podkladu absolutní nezbytností.                         

BEZ MĚŘENÍ NENÍ JISTOTA

Vlhkost podkladu je největším rizikem pro každou krytinu. Její kontrola musí být součástí každé realizace. V žádném případě nelze tento krok obejít, vynechat. Měřící přístroje by měly být základním vybavením každého technika, každého podlaháře. Za žádných okolností nelze posuzovat stav podkladu jen na základě obdržených informací o jeho stáří – ani skutečnost, že podklad byl vylitý před rokem, nepřináší jistotu, že jeho parametry jsou vhodné pro instalaci krytiny.

O provedeném měření by měl být vypracován písemný zápis, ideálně i s fotodokumentací. Jde sice o další (a zdánlivě byrokratický) krok, který však ve svém důsledku pomáhá chránit hlavně realizátora díla (podlaháře).  

Foto:. LVT - vyboulení dílců

PROJEVY VAD KRYTIN NA VLHKÉM PODKLADU

Dřevěné a laminátové podlahy

Nejviditelnějším projevem skutečnosti, že podlaha byla položena na vlhký podklad, je její tvarová deformace. Spodní vrstva krytiny kontaktem s vlhkostí nabývá na objemu, tím dochází k její tvarové změně. Ta se nazývá konkávní prohnutí – dílce vytváří tvar „korýtek“. Tato změna je nejen optického charakteru, ale současně vede ke vzniku dalších vad: vznik spár (= mezer) mezi jednotlivými dílci, vznik výškových přesahů vedle sebe instalovaných lamel (které následně vedou k nadměrnému opotřebování nášlapné vrstvy a jejímu poškozování), delaminaci (zvláště u krytin celoplošně přilepených k podkladu).

PVC a LVT

Při pokládce celoplošným přilepením k podkladu je prvotním rizikem snížení funkčnosti lepidla – dílce (role) tak nemusí být pevně spojeny s podkladní vrstvou, což dále negativně ovlivňuje jejich další vlastnosti, např. vznik spár mezi dílci, odstávající části dílců.

Neméně závažným projevem bývá vznik boulí v krytině – vlhkost se snaží „unikat“ z podkladu a to tím nejpřirozenějším směrem, nahoru. V místech největší koncentrace vlhkosti tak dochází k vyboulení krytiny, jejíž struktura brání migraci vlhkosti.

Je-li krytina soudržná s podkladem, nevytvořily se žádné spáry ani boule, stále existuje riziko – a to ještě zákeřnější. Dlouhodobým působením nadměrné vlhkosti v podkladu na PVC (LVT) dochází k degradaci krytiny. Projevy této degradace mohou být dva (a velmi často souběžné): 

  • Změna barvy. Ta bývá velmi postupná, pomalá. Uživatel si jí obvykle všimne až v okamžiku, kdy dojde k přesunu části vybavení instalovaného na krytině. Např. drobné posunutí květináče s kytkou vede k „objevu“ místa, kde má krytina barvu odlišnou od okolní plochy. Následuje hledání dalších takových míst (a odsouvání vybavovacích předmětů). Přestože PVC krytiny jsou barevně stabilnější než např. dřevo, změny barevnosti v těchto případech bývají velmi výrazné.
  • Zápach. Degradace materiálu může být spojená i se zápachem uvolňovaným krytinou. Tento projev vady patří zcela určitě mezi nejvíce obtěžující, nejvíce omezující pro uživatele. A může být i rizikovým faktorem z hlediska lidského zdraví. 

Autor: Milan Mrkáček, soudní znalec z oboru podlahových krytin

Celý článek najdete v časopise DOMO 4/2021, který si můžete objednat ZDE.

Předchozí článek   412 / 794   Následující článek