14.02.2022 | Praxe
Zbytky starých živičných a vodorozpustných lepidel jsou těžkým a někdy také dost zákeřným protivníkem. To platí zejména, pokud se jedná o zbytky vodorozpustných lepidel, které jsou obsažené v pórech jinak velmi dobrého potěru. Co tedy dělat se starými zbytky lepidel na podkladu?
Je to závislé na dvou kritériích: A) na následném zatížení podlahy a B) na typu starých lepidel.
Pokud bude v budoucnu hotová podlaha enormně zatížena (např. provozem kolečkových židlí), je nutné zbytky starých lepidel a popř. i zbytky vyrovnávacích vrstev beze zbytku odstranit řádným obroušením (dalšími vhodnými postupy je frézování nebo brokování pomocí speciálních zařízení). To samé platí v případě lepení dřevěné podlahy – stará lepidla musí být bezezbytku odstraněna! Druhým kritériem je složení stávajících zbytků lepidel. V některých případech lze tyto zbytky na podkladu ponechat, ale i zde je třeba dodržet několik důležitých pravidel. Zatímco zbytky lepidel na živičné bázi a na bázi sulfátových louhů jsou poměrně rizikové, lepidla na bázi disperzí, umělých pryskyřic a polyuretanů lze bez větších problémů většinou vyhodnotit jako vhodné pro další podlahářské práce. To platí za předpokladu, že se dodrží následující:
1) U zbytků samonivelačních stěrek a potěrů je nutné odstranit všechny nesoudržné části, neboť čím nižší je vrstva starého lepidla, tím je podklad stabilnější. U silných vrstev je vysoké riziko změny jejich konzistence, což může vést k problémům při vysychání samonivelačních stěrek a k následným prasklinám nebo dokonce k separaci samonivelační stěrky v místě slabé přilnavosti starého lepidla.
2) Lepidlo je nutné přebrousit pro pozdější lepší přilnavost dalších vrstev.
3) Staré lepicí vrstvy je nutné stěrkovat v tl. min. 2 mm a maximálně 5–6 mm (max. platí pro cementové samonivelační stěrky).
4) Výrazně vyšší bezpečnost dodají celé skladbě vhodné podložky. To platí zejména při následném lepení parket.
ŘEŠENÍ S PRODUKTY THOMSIT: OCHRANNÝ MOST MEZI STARÝM A NOVÝM
Zbytky lepidel snižují přídržnost mezi podkladem a novou podlahovinou. Navíc mohou chemicky reagovat s používanými materiály a vytvářet např. nerovnosti nebo nepříjemný zápach. Za obzvláště problematická jsou kvůli své nestabilitě považována lepidla na bázi sulfátových louhů nebo na bázi živice. Standardní penetrační nátěr na disperzní bázi může tuto nestabilitu ještě více zesílit. Obsahuje totiž vodu, která s těmito typy lepidel reaguje. Receptem na tyto případy je polyuretanový, rychle těsnicí penetrační nátěr R 740 (případně epoxidový, základní penetrační nátěr R 755).
S tímto produktem můžete bez obav uzavřít a napenetrovat všechny podklady se zbytky disperzních, reakčních, vodorozpustných a živičných podlahových lepidel. Neobsahuje rozpouštědla a má velmi nízký obsah emisních látek podle GEV EMICODE EC 1 PLUS. Nátěr rychle vytvrzuje a je již po cca jedné hodině pochozí a připravený pro další vrstvy. V závislosti na zvolené podlahové krytině se po vytvrzení R 740 zvolí ze systému Thomsit vhodná samonivelační stěrka a lepidlo.
PROBLÉM Č. 1
Zbytky disperzních, reakčních a živičných lepidel na podlahoviny
MOŽNÉ ŘEŠENÍ:
1K rychle těsnicí PUR nátěr R 740 se nanese v jedné vrstvě na podklad a ihned se celoplošně zapískuje křemičitým pískem (frakce 0,3–0,8 mm). Po vytvrzení se přebytečný písek odstraní a vysaje. U hodně savých podkladů nebo tam, kde je třeba dosáhnout uzavření zbytkové vlhkosti podkladu, se R 740 nanáší ve dvou vrstvách. Zasypání pískem se v takovém případě provádí stejným způsobem, ale až na druhý nátěr. Jako alternativa písku může být ve většině případů na vytvrzený nátěr R 740 použit multi-penetrační nátěr R 764 nebo R 766.
PROBLÉM Č. 2
Zbytky vodorozpustných lepidel a lepidel s obsahem sulfátových louhů
MOŽNÉ ŘEŠENÍ:
1K rychle těsnicí PUR nátěr R 740 se použije stejným způsobem, jako je uvedeno v prvním případě.
Při jednom nátěru zasypaným křemičitým pískem se musí v tomto případě vytvořit funkční uzávěra souvislou vrstvou a spotřebou min. 150 g/m2. Nejlepší pro tuto aplikaci je velurový váleček. Pozor: V případě, že se nanese malé množství penetračního nátěru, hrozí, že se křemičitý písek v příliš tenkém filmu R 740 nedokáže řádně zakotvit a navíc může dojít ke kontaktu starých špatně uzavřených lepidel s čerstvě aplikovanou samonivelační stěrkou.
To může způsobit separaci stěrky nebo chemickou reakci zbytků lepidel. Je proto vhodné u silných nebo hodně savých vrstev zbytků starých lepidel aplikovat R 740 ve dvou vrstvách. Zasypání pískem se v takovém případě provádí až na druhý nátěr. Jako alternativa písku může být ve většině případů na vytvrzený nátěr R 740 použit multi-penetrační nátěr R 764 nebo R 766.