05.03.2024 | Zprávy
Při volbě dřevěné podlahy každý zákazník narazí na základní otázku – jakou vybrat povrchovou úpravu, lak nebo olej?
Jaká varianta je správná pro daný interiér? Jednoduchá otázka, nemající jednoduchou odpověď. Obě povrchové úpravy mají své benefity, obě povrchové úpravy mají svá (určitá) negativa. Vždy tedy záleží na očekáváních zákazníka, na jeho požadavcích, ale i životním stylu a s tím souvisejícím času, který je ochotný krytině věnovat.
Lak, olej
Trendy v povrchových úpravách dřevěných podlah se vyvíjí a mění, reagujíce na požadavky trhu. Zatímco před dvaceti lety byl u dřevěných podlah s továrně nanášenou povrchovou úpravou jakýmsi standardem lak, jenž byl v menší míře v nabídce doplňován UV oleji, přibližně před deseti lety došlo k prudkému nárůstu popularity olejů, hlavně těch označovaných jako „přírodní“. Tento trend byl následně zvrácen nástupem matných laků, které nabídly vzhled podobný olejovaným povrchům při zachování vlastností laků. Do tohoto boje na krátko promluvily i laky s vysokým leskem – šlo však jen o epizodní módní trend, jenž velmi rychle pominul.
Základní nabídka dnešního trhu dřevěných podlah s továrně nanesenou povrchovou úpravou tak zůstává rozdělena mezi laky v polomatném či matném provedení a různě značenými oleji. Při sledování nárůstu či poklesu popularity jednotlivých povrchových úprav si nelze nevšimnout jednoho společného znaku – možnosti výběru krytiny dle stupně lesku. Lesk (chcete-li, odlesk) patří mezi základní charakteristiky krytiny, která spoludefinuje její vzhled. Lze konstatovat, že popularita olejových povrchů byla způsobena právě jejich matným vzhledem, oproti standardním lakům. Mat povrchu podtrhuje přírodní vzhled krytiny, zdůrazňuje její realičnost. Původní lakované povrchy byly označovány jako polomatné a daná povrchová úprava byla viditelná pouhým okem – nebylo možné přehlédnout, že dřevo je ošetřeno povrchovou úpravou. Oproti tomu oleje zvýraznily přirozený vzhled dřeva a vzhled naolejovaných dílců připomínal neošetřená, surová prkna. Až nástup matných laků tento handicap lakovaných povrchů, minimálně z větší části, eliminoval a tím opět vyrovnal síly na trhu.
Lesk
Samotný lesk povrchové úpravy velmi výrazným způsobem ovlivňuje finální vzhled krytiny. U lakovaných podlah se lze setkat se značením „matný lak“ či „polomatný lak“ (případně varianty značení jako „lak“, „saténový lak“, apod.). Zatímco u matných laků se stupeň lesku pohybuje ˂ 10 GU (obvykle cca 8 GU), u polomatných laků je rozpětí podstatně širší – obvyklá hodnota se pohybuje mezi 20 – 50 GU. V porovnání s laky se stupeň lesku olejovaných povrchů standardně udává ˂ 10 GU, s tím, že u přírodních olejů se hodnota lesku obvykle pohybuje o hodnotách 5 – 8 GU. Pouze pro srovnání: vysoce lesklé laky, jejichž popularita před pár lety na krátkou dobu ovlivnila nabídku na trhu, se pyšnily hodnotami 75 – 85 GU.
Porovnáním těchto hodnot se lze jednoduše dopátrat popularity olejovaných povrchů, ale i povrchů s matnou lakovanou úpravou. Akcent na přírodní vzhled (zcela logický u přírodních podlahovin) nese požadavek na co nejmenší hodnotu lesku povrchu.
Výrobci krytin znají přání zákazníků. Právě z toho důvodu nabídka matný laků doplnila jejich sortiment a tím opět, svým způsobem, ztížila výběr zákazníkům😊.
Údržba
Za druhý důležitý faktor při volbě krytiny lze považovat nároky krytiny na údržbu. Dřevěné podlahy, i přes svou minimálně částečně nezaslouženou pověst náročného typu krytiny na údržbu, nevyžadují žádné drastické postupy údržby (jako tomu bylo v dávné minulosti). Základním předpokladem řádné údržby je užívání vhodných přípravků.
Za vhodný přípravek však nelze označit výrobek, který se pyšní svou univerzálností na různé povrchy (velmi často diametrálně odlišné: „přípravek vhodný na skleněné, kamenné a umělé povrchy a laminátové, korkové, vinylové a dřevěné podlahy“). Ani domácí experimentální přípravky, přes jejich nepochybný čistící efekt, nelze považovat za standardní způsob údržby – naopak, „home made“ čističe (často na bázi přípravků na mytí nádobí) mohou způsobit výrazné poškození podlahové krytiny. Tyto přípravky mohou, spolu s nečistotami, odmývat i povrchovou úpravu, mohou vést k vysoušení dřeva, narušovat/degradovat povrchovou úpravu, vést ke změnám barevnosti dřeva, atd.
Vhodným přípravkem jsou tak originální čističe doporučené výrobcem, či obdobné čistící přípravky výrobců, specializujících se na tento typ segmentu podlahových doplňků. Při jejich výběru by měl být brán zřetel i na typ povrchové úpravy (lak nebo olej). Přestože existují na trhu čistící přípravky na dřevěné podlahy, které nerozlišují typ povrchové úpravy, vhodnějším řešením pro olejované povrchy jsou mýdlové přípravky, které reflektují specifičnost olejů – jsou přímo určené na olejované povrchy. Při volbě čistícího přípravky by tak měly být jednoznačným favoritem.
Pro oba typy povrchových úprav platí základní pravidlo údržby: méně (vlhkosti nanášené na krytinu) je lépe! Tedy vytírání krytiny mokrou cestou by nemělo být prováděno několikrát denně – běžná údržba by měla být prováděna suchou cestou (zametání, luxování). Při samotném vytírání musí být zapomenuto heslo ze základní vojenské služby (blahé paměti): „Co je mokré, to je čisté!“. Ideální vytírání je prováděno vyždímaným hadrem/mopem, kdy film vody vytvořený na povrchu krytiny se do cca jedné minuty samovolně odpaří. Na krytině by neměly zůstávat žádné mokro skvrny/louže.
Opravitelnost
U žádné podlahové krytiny se v průběhu užívání nelze zcela vyhnout drobným poškozením či opotřebením. Přestože existují různé opravné sady pro řešení drobných poškození, rámcově lze říci, že drobné mikroškrábance v povrchu dřeva jsou snadněji opravitelné u olejovaných povrchů. Ty připouští řešení i lokálních oprav – drobné šrábance vyskytující se jen na malé části plochy lze „vyretušovat“ lokálním nanesením oleje.
V případě drobných provozních nehod (např. rozlití barevné tekutiny) hraje povrchová úprava zásadní roli. Zatímco lakované povrchy mají schopnost zabránit obarvení samotného dřeva, za předpokladu okamžitého utření tekutiny, u olejovaných povrchů velmi záleží na stavu nasycenosti krytiny olejem. Pokud je olejovaná povrchová úprava již opotřebovaná (tzn. krytina není dostatečně nasycená olejem), každá tekutina, včetně čisté vody, může zanechat v dekoru stopy (fleky). Ty je však možné odstranit pomocí aplikace oleje za užití vhodného padu. Tedy dojde-li k lokálnímu obarvení lakované krytiny, existuje jen pramalá šance na opravu. U olejovaných povrchů je šance na opravu násobně vyšší. Samozřejmě pro oba typy povrchů platí pravidlo předcházení problémům – každou vylitou tekutinu co nejrychleji utřít a současně u olejovaných krytin udržovat povrch v dostatečné kondici (nasycení olejem).
V rámci údržby dřevěných podlah bývá vnímán za hlavní „nedostatek“ olejovaných povrchů nutnost olej obnovovat. Obnova oleje (nanesení nového oleje) by měla být prováděna přibližně v intervalu jednou za rok, nebo jednou za dva roky. Vždy záleží na dalších okolnostech jako jsou frekvence užívání, frekvence a způsob údržby, klimatické podmínky v objektu. Postup nanesení nového oleje je relativně jednoduchý a koncový uživatel může zvolit, zda si na obnovu oleje vybere profesionální firmu, nebo provede-li nanesení oleje sám. Tento „handicap“ olejovaný povrchů je však zhodnocen velmi významným benefitem. Je-li podlaha pravidelně olejována, vyhne se nutnosti kompletní renovace a pochopitelně každé naolejování „vystřelí“ vzhled krytiny = krytina vypadá jako nová (tento argument může zákazníkům velmi pomoci při výběru krytiny a vysvětlování způsobu její údržby = „…po každém provedení nanesení nového oleje bude Vaše podlaha vypadat jako nová!“).
U lakovaných podlah se zákazník, při sebelepší údržbě, nevyhne procesu renovace povrchu. U továrně nanášených laků je tento proces obvykle doporučován zhruba po 15 – 17 letech provozu. Za předpokladu, že nedojde k jinému poškození povrchu krytiny.
Takže?
Tedy jakou povrchovou úpravu dřevěné krytiny zvolit? Z výše uvedených informací lze odvodit jednoduché doporučení. Pokud chce zákazník užívat krytinu jen určitým „spotřebním“ způsobem, nevěnovat její údržbě více času než je nezbytně nutné a je smířen s nutností její renovace v průběhu životnosti krytiny, nebo dokonce je-li odhodlán krytinu přímo vyměnit v okamžiku opotřebení její povrchové úpravy, jednoznačnou volbou bude lak. Naopak uživatel, vybírající krytinu již jednou pro vždy, odhodlaný věnovat její údržbě řádnou péči a ochotný krytinu udržovat dle specifik jejího dodavatele, nebo uživatel, který se chce „jen“ vyhnout martyriu spojeném s renovací povrchu, by měl zvážit povrch ošetřený olejem.
Milan Mrkáček, soudní znalec z oboru podlahových krytin
