07.05.2024 | Zprávy
U některých typů podlahovin může realizátor (či zákazník) volit mezi dvěma způsoby instalace, plovoucím způsobem nebo přilepením k podkladu.
Celoplošné lepení k podkladu nabralo v minulých letech na popularitě, ale i instalace bez užití lepidel přináší minimálně jeden benefit, který může být pro některé realizace rozhodující. Proč je však lepení krytin, u kterých lze instalaci provést i plovoucím způsobem, tak populární?
Dilatační mezery v ploše
U všech volně instalovaných podlahovin nastavují výrobci parametry maximální velikosti plochy, kterou lze položit v jednom kuse (např. 20 x 8 m, 15 x 10 m, …). Přestože povolované velikosti plochy v jednomu kuse postačují na absolutní většinu klasických místností v obytných prostorách, není problém narazit na plochy, které se do daných limitů nevejdou. Při plánování pokládky je nezbytné brát ohled i na tvar místností. Zejména chodby rodinných domů nemusí na uvedené parametry pasovat (např. chodby tvaru písmene „L“). A asi jen málokterý koncový uživatel bude v tomto případě spokojen s provedením dilatační mezery, překryté přechodovou lištou, v půlce místnosti (chodby)… Řešením je celoplošné přilepení krytiny.
Při celoplošném přilepení krytiny odpadá starost s řešením maximální přípustné velikosti instalované plochy. Tedy i případné velké místnosti, či chodby, u kterých by byla instalace v jednom kuse porušením technologického postupu pokládky (při instalaci plovoucím způsobem), je možné osadit krytinou bez přerušení.
Plovoucí instalace přináší i nutnost dodržovat dilatační mezery mezi místnostmi. Tedy i v případě, že výrobce povoluje instalaci v jednom kuse o velikosti např. 100 m2 a realizátor plánuje pokládku ve dvou místnostech, z nichž každá má plochu o velikosti 20 m2, přechod mezi místnostmi musí být oddělen. Argument, že výrobce povoluje instalaci plochy o velikosti podstatně větší než je součet velikostí obou místností, je, v tomto případě, anulován – dilatační mezera v prostoru dveří je nutností. Opět přichází alternativa celoplošného přilepení krytiny, samozřejmě za předpokladu dodatečné úpravy podkladu.
Ale i celoplošné lepení k podkladu nese, v rámci velikosti podlahové plochy, jedno zásadní omezení: v místě dilatačních spár nosných konstrukcí musí být dilatační spára zachována. Tedy není možné instalovat krytinu přes tzv. „stavební dilatace“.
Foto: Instalace plouvoucí podlahy - vstup z chodby do místností bez přerušení
Dilatační mezery na krajích
Při instalaci (většiny) podlahových krytin musí být zachována dilatační mezera po obvodu plochy, respektive u styku s vertikálními konstrukcemi či pevnými vybavovacími předměty. Velikost těchto dilatačních mezer je dána typem podlahové krytiny a velikostí instalované plochy. Zatímco u dřevěných podlah musí být dilatační mezera o minimální velikosti 8 mm, u vinylových podlahovin bývá požadována dilatační mezera menší. Při instalaci plovoucím způsobem hraje důležitou roli velikost plochy. Neplatí tedy, že stanovené minimum pro dilatační mezeru lze aplikovat vždy – platí pravidlo, že čím větší místnost, tím větší musí být dilatační mezera (zvláště u dřevěných a laminátových podlah).
Přestože přilepené krytiny „pracují“ podstatně méně než krytiny plovoucí, i u lepených podlahovin je důležité dodržet minimální požadované velikosti dilatačních mezer. Jedinou výjimkou je styk dřevěné podlahy s jiným druhým (celoplošně přilepené) podlahoviny (zejména dlažbou), kde norma ČSN připouští instalaci bez dilatační mezery.
Dilatace potřetí
Dilatační pohyb krytiny dokáží, negativním způsobem, ovlivnit i další faktory – zejména u plovoucí instalace. Prvním vlivem mohou být nesprávně nainstalované obvodové lišty. Přestože dnes již (snad) nikdo nemontuje obvodové lišty na krytinu, a tato připomínka se tak může jevit naprosto zbytečnou, i technologie montáže obvodových lišt může způsobit komplikace. Problémem může být zaplnění dilatační mezery, mezi krytinou a zdí, např. silikonem – ten bývá užíván k „uzavření“ krytiny proti vlhkosti v prostoru koupelen. Jeho neopatrná aplikace u obvodových lišt může být příčinou budoucích problémů. Právě v koupelnách bývají změny teplot takového rozsahu, který přítomnost řádné dilatační mezery přímo vyžaduje.
Druhým faktorem, ne vždy způsobený realizátorem pokládky, mající záporný vliv na dilatační pohyb krytiny je instalace dveří, respektive dveřních zárubní. Dveřní zárubně by neměly být instalovány v přímém dotyku s plovoucí krytinou – mezi zárubní a krytinou musí být ponechána mezera. Z estetických důvodů by mezera měla být minimální, postačí taková, do které lze bez odporu zastrčit list papíru. Ne vždy je realizátor pokládky krytiny shodný s realizátorem montáže dveří. O této skutečnosti by však měl dodavatel krytiny informovat budoucího uživatele. Instalace dveřních zárubní přímo na krytinu způsobuje lokální omezení dilatačního pohybu krytiny, které může být jednou z příčin budoucích komplikací (obvykle ve spojení s dalšími faktory působícími na krytinu).
V neposlední řadě je nutné zmínit třetí faktor, který bývá již také mimo působnost velké části podlahářských firem. Tím je instalace těžkých vybavovacích předmětů přímo na krytinu. Za těžké vybavovací předměty jsou považovány zejména kuchyňské linky, kuchyňské ostrůvky a vestavěné skříně. Jejich váha působí jako lokální kotva, bránící dilatačnímu pohybu krytiny při změnách klimatických podmínek. I zde platí zásada o nutnosti informovanosti zákazníka.
Celoplošným přilepením krytiny tyto starosti, de facto, odpadají. Je-li krytina pevně spojena s podkladem, firmy nastupující na realizaci po podlahářích mají podstatně jednodušší práci, méně starostí.
Foto: Velikost dilatační mezery u zdí by měla být volena i dle formátu obvodové lišty
Další rozdíly
Mimo „problematiky“ dilatačních mezer celoplošné přilepení přináší i další benefity. Hlavním je „pevnost“ krytiny. Tu uživatelé ocení zvláště při chůzi po krytině, kdy krytina působí absolutně pevným dojmem, nedochází u ní k občasnému „zhoupnutí“ jaké je běžné u plovoucích instalací. Právě pevnost spoje krytiny s konstrukcí snižuje rizika vydávání zvukových projevů krytiny při chůzi. Lupání, praskání, vrzání – zvuky, které mohou být charakteristickou vlastností plovoucích podlah (samozřejmě pouze v malém rozsahu), jsou u řádně přilepené krytiny takřka vyloučeny.
Nedílnou součástí velkého procenta dnešních novostaveb jsou systémy podlahového topení. Většina krytin je dimenzována pro provoz na těchto systémech (za předpokladu dodržení provozních podmínek). Každý výrobce uvádí tepelný odpor své krytiny, hodnotu se kterou je nutné pracovat při dimenzování podlahového topení. Při celoplošném přilepení krytiny k podkladu je hodnota celkového tepelného odporu podlahy (krytiny a lepidla) zvýšena použitým lepidlem zcela minimálně, udávaný tepelný odpor krytiny se tak již nemění. U plovoucí instalace je však nutné připočíst k tepelnému odporu krytiny i hodnotu tepelného odporu použité podložky. Přestože je dnes na trhu celá řada podložek přímo určených na podlahové topení, k určitému navýšení celkového tepelného odporu dochází. Byť pouze v řádech setin.
Podložky hrají důležitou roli i v oblasti hlučnosti krytiny. Kvalitní protihlukové podložky výrazným způsobem eliminují hlučnost krytiny v dané místnosti (kročejový hluk). Platné normy vyžadují, že kročejový hluk v obytných místnostech nesmí přesáhnout 55 dB. Na hodnoty kročejového hluku mají vliv nejen zvukové izolace stavby, ale i druh podlahové krytiny a použitých protihlukových podložek, způsob instalace, dodržení technologických postupů pokládky a v neposlední řadě i správná aplikace samonivelační stěrky. Kvalitní protihlukové podložky pomáhají eliminovat hlučnost krytin vznikající vibracemi při chůzi a používání krytiny. Celoplošně přilepené krytiny jsou tak ze své podstaty tišší, za předpokladu jejich řádného provedení a řádného odizolování podkladních vrstev.
Foto: Výplň dilatační mezery mezi dvěma laminátovými podlahami
Všechno má své „ale…“
Instalace krytin celoplošným přilepením nabízí uživatelům celou řadu benefitů. Na druhou stranu však přináší více starostí realizátorům díla. Ti musí, kromě obvyklé kontroly rovinnosti a suchosti podkladu (pro lepení i plovoucí pokládku platí stejné hodnoty maximální přípustné odchylky rovinnosti podkladu a maximální hodnoty přípustné zbytkové vlhkosti podkladu), dbát zvýšené pozornosti hlavně u pevnosti (v tahu) podkladu. Požadavky pro jednotlivé typy krytin stanovuje norma, nejsou-li udány přímo výrobcem krytiny.
Lepení samozřejmě klade vyšší nároky i na podlaháře samotné. Ti musí zvolit správný typ případné penetrace, správný typ lepidla a zvolit správné postupy nanášení lepidla a správné náčiní. Při instalaci musí nanést výrobcem lepidla doporučené množství a současně dodržet předepsané aplikační časy. Právě předepsané aplikační časy mohou být určitou pastí na podlaháře – neuvádí-li výrobce jinak, bývají uvedené časy platné za optimálních podmínek = při teplotě 20 oC a vzdušné vlhkosti 50 %. Je zřejmé, že optimální podmínky se nevyskytují (téměř) nikde a nikdy. A právě na tuto skutečnost musí brát podlahář zřetel. Je logické, že při vyšších teplotách vzduchu v objektu se doba lepení zkracuje a bude-li se podlahář držet své zažité (časové) mantry, může být výsledkem jeho práce krytina nesoudržná s podkladem… A v neposlední řadě podlahář musí zajistit pevné uchycení lepené krytiny v lepidlovém loži – válcování některých typů podlahovin je tedy nutností.
Může se zdát, že s přilepenou krytinou získává její uživatel pouze benefity. A skutečně tomu tak je, s jednou (pro někoho možná nevýznamnou) výjimkou: plovoucí instalace zajišťuje relativní snadnost případné výměny krytiny v budoucnosti. Zjednodušeně řečeno, plovoucí podlaha se rozebere a na podklad je možné ihned instalovat krytinu novou. Časově i finančně relativně nenáročná operace. U přilepených krytin však musí uživatel počítat s, často drastickým, strháváním/vysekáváním krytiny a následnou nutností renovace podkladní vrstvy. Pro uživatele plánující častou výměnu krytiny (např. v nájemních bytech) tak plovoucí pokládka přináší důležitou výhodu, která může smazat všechny výhody podlah přilepených.