25.06.2024 | Zprávy
Interiérové podlahy. Jak napovídá již samotné označení, jde o produkty instalované a používané pouze uvnitř budov, kde nejsou vystaveny přímému vlivu klimatických podmínek.
A tedy klimatické podmínky by neměly mít přímý vliv na jejich stav či samotnou montáž… Zdání, které klame. Každé roční období s sebou přináší výzvy, které je nutné při realizaci podlahových krytin respektovat. Nejinak je tomu i/zejména v letních měsících.
Každý stavební řemeslník, či laik mající aspoň základní povědomí o stavebních procesech, chápe, že realizovat venkovní fasádu v mrazivém počasí je neproveditelný nesmysl. A naopak v letním období vyžaduje tato činnost stín nebo aspoň svit slunce v ne plné intenzitě. Není tak výjimkou, že fasádníci zahajují v letních měsících své realizace s prvními slunečními paprsky a v dopoledních hodinách jsou již nuceni své pracovní úkony ukončit. V zimním období jsou vlivem počasí omezeni ještě podstatněji. Proto občas hledí na své interiérové kolegy s lehkou výčitkou, že jich se plánování realizací na základě předpovědi počasí netýká… Opak je pravdou. I „interiéristé“, minimálně podlaháři, musí brát počasí na zřetel a to již od samotné přípravy podkladu až po předání investorovi.
Podklady
Samotná montáž podlahových krytin začíná kontrolou podkladu. I stav podkladu může být ovlivněn počasím při jeho realizaci – příliš rychlé vysychání cementových potěrů se může projevit nejen prasklinami, ale i celkovou (sníženou) pevností potěru, což je důležitý parametr zejména pro instalaci krytin celoplošným přilepením. Anhydritové potěry zase nesmí být, v době aplikace a krátce po aplikaci, vystaveny průvanu, který může způsobit jejich nerovnost.
Přestože ve většině případů podlaháři nerealizují samotné podklady a nenesou za případné nevhodně připravené podklady odpovědnost, v okamžiku jejich převzetí k realizaci instalace krytiny se situace obrací a podlahář převzetím podkladu potvrzuje jeho způsobilost k pokládce. Kontrola podkladu je tedy nezbytnou součástí předcházení následným problémům.
Letní měsíce, respektive vysoké teploty vzduchu, nejsou samy o sobě zárukou dostatečného vyschnutí podkladů. Tedy opět nelze podcenit ani tuto stránku věci. A zvláště u anhydritových nelze nedoporučit dvojí kontrolu – pokud samotná instalace má probíhat v delším časovém rozmezí od prvotní kontroly. Při první kontrole může anhydritový potěr vykazovat hodnoty zbytkové vlhkosti vhodné pro pokládku, ale přijde-li bouřkové období (které bývá spojeno s vysokými hodnotami relativní vzdušné vlhkosti), tyto hodnoty se mohou opět zvýšit nad požadované limity. Jediným východiskem je (opětovná) kontrola těsně před instalací krytiny.
Letní počasí svádí také k vynechání topné zkoušky (provedení náběhového diagramu) u podkladů s podlahovým topením. Pohled investora bývá takový, že v zimním období chápe potřebu ohřevu podkladu a tedy i vzduchu v objektu, ale topit v půlce července a k tomu ještě naplno, to již považuje za vyložené plýtvání finančními prostředky. A to zejména v době po nárůstu cen energií z poslední doby. Proto je nutné vysvětlovat, že provedení topné zkoušky není vyžadováno z důvodu ohřívání vzduchu v objektu, což bývá podpůrným argumentem v zimě, ale z jiných dvou důvodů: jde o finální kontrolu kvality podkladu (přece jen odhalení případných vad podkladu s nenainstalovanou krytinou snižuje výši následné škody, oproti zjištění vad podkladu u již nainstalované podlahy) a finální dosušení podkladu do hodnot požadovaných pro pokládku.
Příprava podkladu
Je-li podklad zkontrolován, a to s kladným výsledkem, nastupuje již samotná realizace díla. Prvním krokem, ve většině případů, bývá srovnání podkladu samonivelačními stěrkami. A přestože by se mohlo zdát, že na tyto materiály nemůže mít počasí absolutně žádný vliv, i zde planetě Zemi nejbližší hvězda komplikuje situaci.
Při aplikaci penetračních nátěrů a samonivelačních stěrkových hmot je nezbytné řídit se pokyny výrobce. Ti obvykle udávají ideální teploty vzduchu pro realizace v rozmezí 15 – 25 oC. Vyšší teploty vedou ke zvýšení savosti podkladů a ke snížení/zkrácení doby zpracovatelnosti.
Příliš vysoké teploty však mohou vést i k destrukci nově aplikované stěrky – vysoké teploty vzduchu a přímý sluneční svit výrazným způsobem urychlují vysoušecí procesy, což může vést k popraskání stěrky v průběhu vysychání. Obezřetnost velí, že slibovala-li rosnička na příští den teplotní rekordy, je naplánování srovnávání podkladu v objektech bez klimatizačních jednotek, a zvláště s velkými prosklenými nezastíněnými plochami orientovanými na jih, jízdou na divokém mustangovi. Bez sedla. Jistě, jezdec nemusí spadnout, při troše štěstí. Ale spadne-li, nemůže být překvapen. A tyto pády hodně bolí.
Pokládka podlah - aklimatizace
Podklad zkontrolovaný, připravený. Takže pokládka? Ne. Před pokládkou musí proběhnout aklimatizace! A to všech materiálů pro pokládku – tedy podlahy samotné, lepidla v případě celoplošného lepení i akustických podložek pro plovoucí pokládku (tedy zejména podložek polyuretanových nebo korkových). Proč je aklimatizace, zvláště v létě, nezbytná?
Hlavním důvodem je „srovnání“ hodnot materiálů s podmínkami panujícími v objektu, které budou vždy rozdílné oproti místu dosavadního uskladnění nebo podmínkám panujícím při jejich transportu. Současně mohou být různé části materiálů vystaveny odlišným podmínkám při transportu či při manipulaci s materiálem – např. polovina palety s materiálem mohla být vystavena přímému slunečnímu svitu, zatímco druhá polovina mohla být ve stínu, část materiálu mohla být skladována v jiném skladu (s odlišnými klimatickými podmínkami), atd.
U materiálů na přírodní bázi (např. dřevěné nebo laminátové podlahy) vede vystavení vysokým teplotám k jejich vysoušení, projevující se tvarovými změnami. Případné prohnutí dílců podlahář pozná již při pokládce, ale jsou-li nainstalovány „přesušené“ dílce, po jejich srovnání s klimatem v objektu dojde k jejich roztažení a vzniku „oblíbených“ stříšek. Naopak skladování v prostoru s vyšší vzdušnou vlhkostí a následná instalace bez aklimatizace povede ke vzniku „neméně oblíbených“ spár. Zde se sluší připomenout jednu zanedbávanou povinnost: u dřevěných masivních podlah by podlahář měl vždy ještě před pokládkou provést měření vlhkosti instalovaného dřeva! Rovnovážný stav většiny masivních dřevěných podlah je v hodnotách 7 – 11 %.
Krytiny na „umělé“ bázi (např. vinylové dílce nebo PVC) jsou zatíženy svými termoplastickými vlastnostmi. Tedy přímou reakcí na teploty – vystavení vysokým teplotám vede k jejich roztažení a opačně. Výsledkem instalace vinylových dílců, které si vytrpěly několikahodinový transport v rozpáleném automobilu, zcela určitě bude reklamace spár po jejich ochladnutí, po poklesu teplot.
Aklimatizační proces akustických podložek je nezbytný ze stejných důvodů jako je tomu u podlah – v závislosti na jejich složení. U lepidel musí být bráno na zřetel, že jednou z jejich složek je voda. A je-li lepidlo zahřáté (např. při transportu), v případě jeho užití bez aklimatizace dochází k rychlejšímu odpařování vody a tím změny deklarovaných vlastností.
Z výše uvedeného je zřejmé, že aklimatizační proces je nezbytnou součástí instalace a jako takový ho uvádí absolutní většina výrobců krytin ve svých návodech. Jeho vynechání je přímým porušením technologického postupu montáže.
Další faktory
V letním období musí řemeslník zhodnotit vliv teplot i na své zažité zvyklosti. Má-li vyzkoušeny časy svého oblíbeného lepidla potřebné pro odvětrání a pokládku, v letním období se spoléhání na zažité postupy může stát příčinou problému. Výrobci stavební chemie udávají tyto časy ve svých návodech, nebo technických listech, nebo přímo na obalech produktů. Vždy je nutné tyto časy zkontrolovat a současně je (opět) zhodnotit dle klimatických podmínek v době pokládky – uváděné časy bývají obvykle za ideálních podmínek, což se rovná teplotám vzduchu 20 – 22 oC a relativní vzdušné vlhkosti cca 50 %. A tyto podmínky jsou, nejen v létě, na stavbách takřka raritními. Při vyšších teplotách vzduchu se tyto časy (výrazně) zkracují!
V neposlední řadě nelze podcenit ani zastínění oken či případných prosklených stěn, zejména jsou-li orientovány jižním směrem. Přímý sluneční svit dokáže zahřát právě instalovanou nebo nainstalovanou podlahu na extrémní hodnoty (i přes 55 oC). O této skutečnosti musí být informován i investor. Ochrana krytiny před přímým svitem (v letním čase) by měla být zajištěna po celou dobu životnosti krytiny.
Neřídce vídanou řeholí, většinou bez přímého vlivu realizátora pokládky krytiny, je také uzavření objektu po provedení díla, bez dostatečného větrání - v objektech, které (ještě) nejsou trvale obydleny. Ať už rekonstrukce, nebo hlavně novostavby. Vlhkost dodaná do stavby v průběhu její realizace (potěry, omítky, výmalba, atd.) dokáže zle potrápit právě nainstalovanou krytinu, není-li v objektu řádně větráno.
Dilema řemeslníkovo
Přestože jsou podlahy montovány pod střechou, v objektech s okny a dveřmi (tedy: mělo by tak tomu být😊), vliv počasí na výsledný efekt nelze podceňovat, zanedbávat. U některých typů podlahových materiálů mají výrobci ve svých technologických postupech nastavené nejen spodní limity teplot vzduchu pro instalaci (obvykle 15 oC), ale často i limity horní (obvykle 27 – 32 oC). Během letních měsíců tak lze zcela s jistotou očekávat, že některé dny budou vynucený dnem pracovního klidu, minimálně u některých typů podlahovin.
Milan Mrkáček,
soudní znalec z oboru podlahových krytin
Celý článek najdete v časopise DOMO 4/2024, který si můžete ZDARMA prohlédnout ZDE, nebo si napište o ukázkový výtisk na info@atemi.cz.
