05.09.2024 | Zprávy
Údržba podlahových krytin je záležitostí zcela automatickou, realizovanou všemi uživateli.
Správná údržba uchovává vlastnosti podlah a prodlužuje jejich celkovou životnost. A naopak, nevhodná údržba, byť ne vždy záměrná, může vést ke znehodnocení krytiny.
Dřevěné podlahy
Dřevěné podlahy mají své nesporné kouzlo. Jsou ozdobou každého interiéru a proto bývají častou volbou koncových uživatelů. Z pohledu správné údržby se však jedná o (asi) nejsložitější krytinu, jejíž údržba se odlišuje dle typu zvolené povrchové úpravy. Byť základní údržbové pravidlo platí pro olejované i lakované povrchy = čím méně vody, tím lépe.
Dřevěné podlahy, jako materiál s hygroskopickými vlastnostmi, „pracují“ v závislosti na vlhkosti, kterou přijímají ze svého okolí. Při výrobě jsou dřevěné podlahy vysoušeny do rovnovážného stavu (až na výjimky 7 % +-2 % vrstvené podlahy, 9 % +-2 % masivní podlahy). Příliš intenzivní údržba mokrou cestou ovlivňuje vlhkost krytiny. To se může projevit dvěma negativními jevy – začernáním spojů lamel a roztažením formátu dílců. Zatímco začernání spojů „pouze“ snižuje estetickou funkčnost krytiny, roztažení dílců může vést k jejich poškození a ovlivňuje i další vlastnosti krytiny. Vlhkost tak může způsobit vznik nepěkných „stříšek“ (výškových rozdílů mezi lamelami), „vyboulení“ dílců (obvykle doprovázené vznikem zvukových efektů při zatížení krytiny – lupání, vrzání, praskání), „opření“ lamel o další vybavovací předměty či zdi, v krajních případech může vést až k delaminaci (oddělení nášlapné vrstvy). K vyvarování se vzniku těchto problémů stačí dodržet dvě základní pravidla:
- Až na výjimečné případy dřevěné podlahy nepotřebují každodenní údržbu mokrou cestou (vytíráním) nebo dokonce úklidový servis několikrát za den. Optimálním způsobem údržby je tak suchá cesta, tedy zametání, vysávání. Zvláště v dnešní době elektrických robotických vysavačů jde o velmi jednoduchý způsob údržby. Vytírání v rámci běžné domácnosti bývá doporučováno ve frekvenci cca 1x za týden.
- Při vytírání je nutné zapomenout na poučku „co je mokré, to je čisté“. Vyždímaný hadr nebo mop je základem. Také robotické mopy nenanáší nadměrné množství vody. A jaké je tedy optimální množství vody použité při vytírání? Základní pravidlo říká, že bylo na krytinu naneseno optimální množství vody, když vzniknuvší mokrý „film“ se do cca 1 minuty samovolně odpaří. V žádném případě by se však na krytině neměly tvořit louže nebo místa s dlouhým časem vysychání.
Výše uvedení robotičtí pomocníci dokáží s úklidem velmi pomoci a to nejen samotným svým výkonem, ale i možností programování frekvence úklidu. Dalším pomocníkem se mohou zdát být parní mopy. Zde ale pozor. Přestože jejich výrobci udávají vhodnost jejich užití snad se všemi typy podlahovin, vždy je nutné konzultovat jejich případné užívání s výrobcem/dodavatelem podlahové krytiny. A většina výrobců dřevěných podlah jejich užití na svých výrobcích nedoporučuje.
Lakovaná povrchová úprava
Rámcově je možné konstatovat, že údržba dřevěných podlahovin s lakovanou povrchovou úpravou je snazší. Kromě obvyklého čistění suchou cestou stačí, minimálně občasně, přidat do vody určené k vytírání čistící přípravek, kterých dnešní trh nabízí nespočet. Při jeho výběru by však měl spotřebitel posuzovat nejen cenu za dané balení, ale hlavně další aspekty. Hlavním je samotná konzistence přípravku – prodávají se přípravky určené k přímému užití, ale také přípravky v koncentrované podobě, určené ke zředění vodou. Samotná „první investice“ (tedy cena přípravku) tak nemusí nic vypovídat o poměru cena/užitné vlastnosti. Pořizovací cena koncentrátu může být totiž vyšší než cena přípravku k přímé spotřebě, ale právě možnost „naředění“ výsledné čistící tekutiny výrazným způsobem snižuje celkové náklady na údržbu.
Při užívání některých přípravků dochází k nežádoucímu efektu tvorby určité vrstvy, neviditelného filmu, na povrchu podlahové krytiny. Tato vrstva je nejdříve nezaznamenatelná, ale s dalším a dalším vytíráním se zvětšuje. Výsledkem bývá krytina se špinavým vzhledem a nešťastní uživatelé, kteří si stěžují, že podlaha vypadá čistě jen ihned po umytí – respektive do odpaření nanesené tekutiny. V místech častého provozu se pak mohou tvořit (vyšlapané) cestičky, podlaha vypadá mastně, nevábně. V těchto případech musí nastoupit již profesionální chemie (přípravky) a to v podobě intenzivních čističů. Ty dokáží z podlahoviny smýt veškeré nánosy použitých přípravků a tím vrátit podlaze její původní krásu. Intenzivní čističe však nejsou určeny pro pravidelnou údržbu a jejich užití by se nemělo stát pravidelným rituálem. Jejich čas nastává pouze v případě silně znečištěných povrchů (nebo povrchů pokrytých vrstvou jiných přípravků), obvykle cca v intervalu 1 – 2x za rok.
Mezi údržbu lze zařadit i odstranění případných drobných škrábanců v povrchu laku – nejčastěji v místech židliček. Nejsou-li škrábance příliš hluboké, aby zasahovaly až do dřevní hmoty, ale jde-li o škrábance pouze v laku (tzv. mikroškrábance), existují přípravky, které je dokáží velmi dobře zamaskovat. Postup je následující: krytina musí být umyta (vytřena) intenzivním čističem, aby došlo k dokonalému odstranění všech případných vrstev nečistot a přípravků z povrchu krytiny. Následně je krouživými pohyby nanesen přípravek na škrábance. Jeho nanesení může být opakováno, není-li výsledek prvního nanesení dostačující.
Olejovaná povrchová úprava
U olejovaných povrchů již správná údržba představuje trošku větší výzvu, ale ani tak nejde o žádný náročný proces, který by nezvládl průměrný uživatel.
Prvním krokem je vlastně již okamžik samotné instalace krytiny. Někteří výrobci požadují, po instalaci dřevěné podlahy s tovární olejovanou povrchovou úpravou, provedení nového naolejování ihned po pokládce - někteří výrobci na této operaci trvají, někteří jí jen doporučují. Ať tak nebo tak, její provedení má blahodárný efekt na podlahu – vystřelí její „look“ do výšin, zpříjemní její uživatelské vlastnosti v rámci prvních měsíců po pokládce a prodlouží interval do dalšího nanesení nového oleje (zejména tuto skutečnost ocení každý uživatel). Výrobci krytin pro tento účel nabízí nebo doporučují speciální přípravky – obvykle se nejedná přímo o oleje, které bývají nanášeny na surové dřevo při olejování, ale o oleje „doplňující“. Tedy přípravky, které doplňují olej v nášlapné vrstvě.
Dalším krokem již bývá klasická úklidová rutina, údržba krytiny. U olejovaných povrchů je nezbytné správně zvolit údržbový přípravek. Ten by měl být, přímo výrobcem, uveden jako vhodný pro dřevěné olejované podlahové krytiny. Profesionální trh nabízí mýdlové přípravky, které i doplňují olej v krytině. A samozřejmostí jsou i speciální intenzivní čističe pro olejované povrchy, silně znečištěné provozem.
Posledním krokem je pak pravidelné doplňování oleje do povrchu krytiny. Tento proces byl výrobci doveden do takřka absolutní dokonalosti. Výrobky zvládne nanést i úplný laik, bez nutnosti užití speciálního vybavení. Moderní doplňující oleje je možné nanášet již pouze pomocí mopu či hadru. Při jejich aplikaci je pouze nutné dodržet následující kroky:
- Nanášení se vždy provádí na dokonale čistou krytinu. Tedy před aplikací by krytina měla být zbavena všech pevných nečistost a důkladně vytřena.
- Nanášení se provádí na dokonale suchou podlahu. Po vytření podlahy je proto doporučováno minimálně půl hodiny počkat, aby vlhkost ponechaná lokálně na krytině nevytvořila s nanášeným olejem nevzhledné mapy.
- Aplikovaný olej musí být nanášen v předepsaném množství – a méně je v tomto případě (opět) lépe. Tedy uvádí-li výrobce, že balení je určeno na 100 m2, spotřebovat ho na poloviční ploše je objednávkou na problémy. Takto přehnaně „ošetřená“ plocha následně lepí při chůzi a zbavit se lepivého efektu je nesnadným úkolem.
Pravidelné doplňování oleje (doporučováno cca 1x ročně), bývá efektem, který některé uživatele odrazuje od pořízení dřevěné olejované podlahy, ale… Celkové benefity olejovaných podlahovin vysoce převyšují jednoroční diskomfort. Nově naolejovaná podlaha vždy vypadá jako úlně nová a přináší svým uživatelům, a to každoročně, mimo jiné výhody i „wau“ efekt („Wau, my máme zase novou podlahu…“).
Další zákoutí údržby
Při údržbě podlahovin dokáží být někteří uživatelé velmi vynalézaví. Vymýšlí vlastní postupy, vytváří vlastní čistící prostředky, využívají prostředky určené k jiným účelům či kombinují výše uvedené. Přestože tyto postupy mohou být z krátkodobého hlediska účinné, nebo se alespoň účinně tvářit, z dlouhodobé perspektivy mohou zhoršovat stav podlahové krytiny či vést k jejímu poškození. Příkladem může být používání přípravků na nádobí. Ty, díky svému odmašťujícímu účinku, rozzáří podlahu. Ale již jen pohled na kombinaci faktorů „odmašťující účinek“ a „olejovaná povrchová úprava“ zdvihá varovný prst, že tudy cesta opravdu nevede. Jejich pravidelné užívání vede k vysoušení krytiny, které se velmi neblaze podepíše na jejím stavu. Vyvarovat by se měli uživatelé i přípravků určených k dezinfekci povrchů (alá Savo) či jiných agresivních přípravků – mohou způsobit změnu barvy krytiny. Pro vytírání nelze doporučit ani mýdlovou vodu (myšleno koupelnové mýdlo, či sprchové gely) – ta ponechává na krytině zbytky mýdla, které se následně projevují zešednutím krytiny.
Zjednodušeně lze konstatovat, že uživatelé by vždy měly používat pouze výrobky doporučené dodavatelem/výrobcem podlahové krytiny (či její povrchové úpravy). O této skutečnosti je povinností každého dodavatele řádně klienta informovat a to předáním návodu na údržbu. Volí-li uživatel nový, u sebe nevyzkoušený, přípravek, měl by ho vždy otestovat na kousku neinstalované krytiny (odřezku) nebo na místě, kde případné vzniknuvší nedostatky nebudou viditelné (např. pod nábytkem).
Dodržení těchto pár zásad vede k perfektnímu vzhledu krytiny a tím ke spokojeným uživatelům – klientům.
Milan Mrkáček,
soudní znalec z oboru podlahových krytin
Celý článek najdete v časopise DOMO 5/2024, který si můžete prohlédnout ONLINE - klikněte ZDE.
