02.02.2024 | Zprávy
Každá podlahová krytina má své klady, i své zápory. Neexistuje podlahová krytina, která by splňovala všechny představy a požadavky všech zákazníků.
Už jen z důvodu, že každý člověk je jiný, každý očekává od produktů jiné vlastnosti. Zjednodušeně řečeno: podlaha, která je tmavá, nemůže být současně i světlá. Tento fakt vnesl do podvědomí lidí některé mýty, které nemusí být a opravdu nejsou založeny na reálných faktech. Jaké jsou ty nejčastější?
Foto: Měření teploty povrchu dřevěné podlahy
Dřevo je izolant – nehodí se na podlahové topení
Podlahové topení se stalo v našich končinách nedílnou součástí mnoha novostaveb a rekonstrukcí staveb původních. V ranných dobách nastupujícího boomu systémů podlahových topení zakořenil požadavek na krytiny s nejnižším tepelným odporem, respektive nejvyšší tepelnou vodivostí. Logickou variantou, s velmi nízkým tepelným odporem, byla keramická dlažba, která tomuto požadavku nadmíru vyhovovala. Ze spojení podlahové topení a keramická dlažba se stal standard, na dlouhé roky doporučovaný realizátory systémů podlahových topení, ignorující ostatní typy podlahovin. Požadavky zákazníků na jiné typy podlahovin bývaly negovány z důvodu jejich vyšších hodnot tepelných odporů (oproti keramické dlažbě).
Tvarová stabilita vícevrstvých dřevěných podlah přináší možnost jejich instalace na podklady s podlahovým topením. Samozřejmým prvotním předpokladem je dodržení pravidel pro pokládku a pravidel pro následný provoz: zejména zvýšené požadavky na hodnoty zbytkové vlhkosti podkladu před pokládkou a maximální teploty působící na samotnou krytinu (ty jsou dány nejen požadavky výrobců krytin, ale zejména hygienickými předpisy). Zatímco první požadavek, respektive jeho kontrola, je zcela v rukách realizátora pokládky, provozní podmínky již spadají mezi „povinnosti“ uživatele díla (případně osoby nastavující provozní podmínky podlahového topení).
A jak je tomu se samotnými tepelnými vlastnostmi (tepelným odporem) dřevěných vrstvených podlahovin v kontextu jejich vhodnosti na podlahové topení? Zjednodušeně lze konstatovat, že na podlahové topení jsou doporučovány krytiny s tepelnými odporem do 0,15 m2·K/W. Dřevěné vrstvené podlahy o tloušťkách 13 – 15 mm mývají podstatně nižší hodnotu tepelného odporu. Ta se, obvykle, pohybuje v hodnotách 0,10 – 0,13 m2·K/W. Při plovoucí instalaci je k této hodnotě nutné připočítat i tepelný odpor podložky. Protihlukové podložky, určené pro užití s podlahovým topením, mývají hodnoty tepelného odporu přibližně 0,01 m2·K/W, dle zvoleného typu. Hodnota tepelného odporu parotěsné folie je zanedbatelná. Tedy celkový součet tepelného odporu konstrukce vícevrstvé dřevěné podlahy (např. o tloušťce 14 mm) instalované plovoucím způsobem dosahuje hodnoty 0,11 m2·K/W, tedy hodnoty, která je zcela v souladu s požadavky na maximální tepelný odpor krytiny.
Přestože dřevěné vrstvené podlahy mají vyšší tepelný odpor než jiné typy podlahovin (např. vinylové podlahy, jejichž hodnoty jsou velmi blízké hodnotám zmiňované keramické dlažby), jejich charakter přináší kouzlo do interiéru a každý uživatel podlahového topení ocení schopnost dřeva udržet teplo i po vypnutí podlahového topení.
Foto: Dřevěná podlaha vcetně obkladu zdi
Dřevěné podlahy se musí renovovat
Přestože dřevěné podlahy nepatří mezi krytiny, které nevyžadují žádnou péči, u některých uživatelů panuje (ne)oprávněný strach z následné renovace podlahy. Představa vyklizení místností (bytu, domu), broušení a s tím spojená (byť dnes již minimální) prašnost a následná tvorba nové povrchové úpravy může být faktorem odrazujícím od pořízení přírodní podlahoviny.
Pravdou je, že u dřevěných podlahovin s lakovanou povrchovou úpravou jde o nezbytný krok prodlužující celkovou životnost krytiny. Ale… Ale poslední roky přinesly trend olejovaných povrchových úprav, které „krok renovace“ odeslaly do hlubin zapomnění. Tedy hledá-li zákazník dřevěnou podlahu, u které se může vyhnout procesu nezbytné renovace, olejované povrchové úpravy mu nabízí příležitost. Každý benefit je však vykoupen něčím. V tomto případě ono „něco“ je nezbytnost doplňování oleje do povrchu krytiny v průběhu jejího užívání.
Shrnutí: zatímco u lakovaných dřevěných podlahovin si běžný uživatel vystačí s klasickou údržbou, tedy vysáváním, zametáním, či vytíráním ideálně vhodnými přípravky, u olejovaných povrchů je tato „běžná“ údržba doplněna nutností občasného doplnění oleje. Frekvence olejování je závislá na mnoha faktorech – na klimatických podmínkách v objektu, na frekvenci užívání, na frekvenci a způsobu údržby, na používaných údržbových přípravcích a v neposlední řadě i na přítomnosti podlahového topení. Rámcově lze však konstatovat, že krytina běžného uživatele vyžaduje naolejování přibližně v intervalu jednou za rok až dva roky. Pokud tedy zákazník svolí „obětovat“ jednou za dva roky trochu svého času na doplnění oleje v nášlapné vrstvě, vyhne se renovační strasti lakovaných povrchů. Samozřejmě za předpokladu, že nedojde k mechanickému poškození povrchu krytiny, které by přímo vyžadovalo opravu zbroušením celé plochy.
Celý článek najdete také v lednovém vydání časopisu DOMO 1/2024, který si můžete prohlédnout online ZDE nebo si napište o ukázkový výtisk ZDARMA na info@atemi.cz.
